Černomoří s bělovláskou

- Lozenec -

Jestli je Lozenec městem nebo vesnicí vám nikdo pořádně neřekne. Za jedno leva vás sem hodí mikrobus a za hodinu dojdete po svých. Pokud si to protáhnete ještě o dva  tři kilometry jižním směrem, pak nepochybně narazíte na čtvrt bulharských horních deseti tisíc, případně na úložiště ruskojazyčných zbohatlíků. Vzorově vyvedená oáza zazobaných nese název Oasis resort. Na pláži si můžete pronajmout bohatě polstrovanou loži s baldachýnem a o čistotu písečného podloží se postará chrabrá četa pracovníků v modrých a červených trenýrkách. Občerstvení je možno podávat jak na břehu, tak přímo ve vodě. Znám jednoho borce, pocházejícího z valašských pasek, později formovaného australským kapitalismem, který by se tu cítil jako u Božího trůnu. Z mého úhlu pohledu se však lokalita jeví  jako jáma pekelná, kterou je záhodno co nejdříve opustit.

Každopádně však ani tomuto místu nelze upřít romantická zákoutí. U divokých skal se zalíbilo  zeleným řasám i hejnům bílých racků. V temně modré vodě jsou k vidění malé ryby i perleťové schránky mořských ústřic.

V poledním vedru se pak po svých přesouváme do výstavbou nezhyzděného prostředí tzv. Coral brach. Už včera jsme to tady mírně otestovali a vůbec to nebylo špatné. Povodeň se pochopitelně i tady dost zřetelně podepsala. Naštěstí především u plážového byznys centra, běžně nabízejícího také soudobou pop music s připitomělými tóny dunivých tam-tamů. Teď se v jeho blízkosti skoro nikdo nevyskytuje, takže první pokusy o kulturní invazi jsou dosti brzy pozastaveny. Zdá se, že ani mobilní výsadek Červeného kříže dnes nebude mít co na práci. Korálová pláž je pro tyto dny zaslíbená romantikům a vyznavačům přirozenějšího způsobu přímořského přebývání.

Jeden z nejvýraznějších reprezentantů zmíněné praxe, kterému říkáme přírodní muž, si vztyčil svůj vigvam s bulharskou vlajkou  hned nad našim přechodným ležením. Chodí přesně tak, jak ho Pán Bůh uplácal, vaří v kotlíku a nocuje ve spacáku přímo na mořském písku. Podle celodenně rozestlaného pelechu se dá dokonce usuzovat, že zde spí i se svou podobně postiženou chotí, včetně jejich sotva ročního potomka.  Ten si lepší rodiče snad ani nemohl představit. Matka se s ním čas od času promenáduje po vodou omývaném okraji pláže, tiskne jej k holým prsům a nechává ovívat svěžím mořským ozónem. Kam se hrabou jeho vrstevníci s umělohmotným dětstvím uvězněným v nemilosrdných řádech současného bontonu?

Coral beach je vůbec přívětivým místem tolerance a vzájemného respektu. V pohodě tu vedle sebe vegetují jak totální nepřátelé mokrých obkladů, tak přesvědčiví zastánci textilního pokrytectví. Dýchají stejný vzduch a sdílejí stejnou vodu Černého moře. Navzdory tomu tu pro černé myšlenky jaksi není místo.

Jak se později ale ukazuje, ani tento plácek  ještě není rajskou zahradou. Potetovaný rusovlasý paparazzi se svou modrovlasou družkou zaujmou  k večeru, když je nejlepší nasvícení, strategické pozice na některé z vyvýšených dun a s naprostým klidem své výkonné objektivy zamíří žádaným směrem. Pokud se v některém bulvárním plátku objeví atraktivní obrázky z korálové pláže, může za to zmíněná pestrobarevná dvojice. Jejich zaměřování jim celkem drze vracím. Byť je moje fototechnika  naprosto nesrovnatelná.

Lepší než fotit fotografy se však ukazuje pozorování zdejší fauny. Stopy v písku neklamně svědčí o přítomnosti želv a  šplouchající vlny občas ke břehům přihrají i trochu vznášející se průsvitně žahavé nádhery.

Poslední návštěvu Coral beach poznamenává výrazná proměna počasí. Přitáhly mraky a vítr se  převtěluje ve vichřici. Na čvachtání ani lapání bronzu to dnes nevypadá. Na své si naopak přicházejí  odvážní krotitelé prken a bouřlivého vichru. Jejich výkony jsou doslova obdivuhodné.

Jak se zdá, dnes nezčernalo jenom nebe. Nahlédnu do vody a pochopím, proč se toto moře nazývá Černé.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------