Podtatranské předjaří

Za vším hledej Hanu. Tentokrát i s Tomášem. Tato rozkvétající československá dvojka mě v závěru roku šokuje dokonalým překvapením. Poukazem do podtatranského wellnessu pro dvě osoby. Jak je vidět, „zlatá mládež“ doopravdy existuje.

dárek

wellness

Mara

V polovině března vyrážíme i s pohlednější polovičkou k polovině Slovenska. Podél Váhu se posuneme ke známé Maře a pak už je to jen skok k nejmenším světovým velehorám. Pod bílým Kriváněm se tu tyčí hned dva nóbl hotely s bezpočtem přerozkošných nabídek. V mém případě jde však o těžko řešitelné dilema. Kašlu jako tuberák a pravděpodobně přecházím  už několikátou chřipku po sobě. Buď mě wellness zabije nebo postaví na nohy.

Pieris

Kriváň

pokoj

Převážnou většinu času trávím ve vražedné vůni eukalyptů. Zamlženou parní lázeň, jíž se bezmála celý večer oddávám, nakonec přečkám nejen při životě, ale jak se později ukáže, i s mírně polepšeným stavem průdušek. Svěží tatranský vzduch poté započatou proceduru ještě umocňuje. Podbánské pláně s výhledem na nejznámější slovenský štít nám celé příští dopoledne nabízí tu nejlepší možnou léčebnou variantu. Kvetou tu krokusy, zpívají ptáci  a celý kraj už voní po jaru.

Západní Tatry

Podbánské

Vysoké Tatry

salaš

krokusy I 

procházka

krokusy II

bazén na pastvinách

občerstvení

podtatranský svět

Jenom kousek odtud je ústí Ráčkovy doliny. Za starých dob jsme tu týden stanovali a za těch o něco pozdějších párkrát přespali po přechodech Roháčů. Do paměti se zapsaly nejen pravidelné ranní koupele v místním potoce, ale i úroda praváků, kterou jsme tu parkrát zastihli. Jednou jsme jich ulovili rovných tři sta padesát!

Ráčkovský potok

začátek doliny

Bylo by škoda Tatry jen tak rychle opustit, takže se od těch Vysokých přemístíme k o něco nižším. Malá zastávka v Liptovském Hrádku napoví, podle čeho toto město kdysi pojmenovali.

Liptovský Hrádok

Uděláme si malou zajížďku a po mnoha desetiletích se jdeme podívat na kdysi živé táborisko v Malužiné. Tenkrát tu vegetovali hlavně dederoni, řádily trabanty a z pátku na sobotu došlo k razantnímu zvýšení ceny benzínu. Ze dvou na čtyři československé koruny. A také jsem tu potkal vůbec prvního živého medvěda. Spokojeně se procházel jen kousek od postavených stanů a plápolajících ohýnků. Zašlou slávu starých časů už takřka vůbec nic nepřipomíná.

tu bývalo táborisko

Malužinský potok

Našim příštím útočištěm se stane Liptovský Ján. Konkrétně penzion Horec na samém začátku předlouhé Jánské doliny. Nic lepšího nás nemohlo potkat. K ubytování hned celá rodinná buňka a k ruce neuvěřitelně pozorný borec, který to tady provozuje. Skvělá kuchyně s příjemnou obsluhou a před chalupou termální jezírka s proudící teplou vodou. A ceny poloviční než v okolních hotelech…

penzion Horec

interiér

výtečná polévka

žemlovka

spokojená klientka

nejbližší okolí

termální voda

 jezírka I

přítok

jezírka II

fantazie

Navzdory modré obloze je dnes Jánská dolina, takřka bez lidí. V klidu se tak můžeme zahledět k největšímu slovenskému skalnímu oknu, které zdobí horní partie rezervace Ohniště nebo neobvykle vydatnou vyvěračku, která za vteřinu vychrlí až kubík ledové vody. Vytéká odtud prakticky celý rozdováděný potok.

skalní okno na Ohništi

vyvěračka

Jánský potok

U „horárně“ si dáváme lehčí odpočinek. Příjemnou kulisou jsou jak  blízké vápencové skály, tak i vzdálenější zasněžené pláně sahající k vrcholovým hřebenům. Kvetou tu podběly a tak si někteří hned na místě dopřávají jejich blahodárných léčivých látek.

horáreň pod Bystrou

podběl

místo oddychu

fytoterapie

helioterapie

Stanišovskou jeskyni, která je za pár šupů zpřístupněna veřejnosti však nestihneme. Zamáváme svéráznému dřevěnému hlídači a klesneme o pár kilometrů níž. V ceně ubytování máme totiž vstup do saunového světa hotelu Alexandra. Přívětiví borci, kteří tvoří personál vodní říše na vyhrazený čas pobytu naprosto nehledí a dokonce nám doporučují dělat totéž. „Hlavně nic nehlídejte a pořádně relaxujte“ radí nám s širokým úsměvem a myslí to vážně. S takovou sympatickou blahovůlí se u nás člověk patrně nesetká…

jeskynní stráž 

Alexandra

Poslední den pobytu zahájíme zastavením u Svatojánského vodního zřídla. Je poblíž kostela na horním konci dědiny. Teplá voda vyvěrající z hlubin láká domorodce i kolemjdoucí k občasné koupeli. Prý je to náramně zdravé a hlavně úplně zadarmo.

Liptovský Ján

rodinné domky

hotel Sorea Máj

termální zřídlo

kyselka

paní starostová

Putování za našimi bývalými tábořišti obohacujeme návštěvou plácku v Borové Sihoti. Nachází se  břehů Váhu a kousek odtud se nachází minerální pramen Medokýš. Místní obyvatelstvo sem míří s flaškami nabitými taškami, případně přímo s malými dvoukoláky. Musíme uznat, že tato podzemní varianta má opravu vynikající chuť.

výhled od Jána

Borová Sihoť

Medokýš

sihoťské táborisko

Váh

Přesun k Žiarské dolině, kde jsme taktéž za dávných časů stanovali, trvá jen deset patnáct minut. Zato pochod ke známé horské chatě bezmála půldruhé hodiny. Na rozdíl od včerejších Nízkých Tater jsou ty Západní narvány zástupy lyžařů. Právě tu totiž končí skialpinistý závod „Bokami Západnych Tatier“.

k Žiarské chatě

vítejte v dolině!

skialpinisti

Roháčský hřeben

cesta k chatě

Žiarská chata v dohledu

před chatou

dolní část doliny

tady kdysi býval kemp

tady jsme se koupávali

Úplně poslední zastávkou je ústí Jalovecké doliny. Paseku, kterou jsme před čtyřmi desítkami let okupovali, nacházíme v docela rozpoznatelném stavu. Tenkrát tu stály jednoduché stany, pobíhala spoře oděná děcka, hořely ohně a nad nimi voněly škvařící  se dobroty. Na řízky z masáků, kterých tu bývalo plno, se prostě nedá nikdy zapomenout.

k Jalovecké dolině

pohled k Babkám

dávné tábořiště

Slunce se pomalu schovává za horizont Chočských vrchů. Poslední paprsky zvýrazňují zasněžené partie blízkých Roháčů i vzdálenějších nízkotatranských hřbetů. Nasedáme do auta a zamíříme k západu. Odvážíme si desítky dobrých dojmů a takřka vyléčené průdušky. V našich zeměpisných šířkách mi nato nestačilo ani pět týdnů. Za všechno tedy může Hana. Tentokrát i s Tomášem, který je přímo odtud. Skoro mu ten plac k životu v tuto chvíli závidím…

odjíždíme

do videnia, Tatry!

----------------------------------------------------------------------------------------------