poutníče, tak spočni

U STUDÁNKY OČNÍ

 

Oční studánka se nachází jen kousek od Starého Jičína. Právě tam by měl být pomyslný cíl čtvrtého, tedy posledního letošního ekušpacíru, jehož se účastní devět duší ze dvou denominačních ohrádek. Pod bedlivým dohledem  nepřekonatelné náčelnice Jany naskočíme ve Valmezu na polední autobus,  a ten nás pak přes Krhovou a Hodslavice za pár šupů přemístí do Nového Jičína.

Ve městě klobouků, Karla Kryla a generála Laudona opustíme vyhřátý bus a zamíříme do studených zamlžených ulic. Náš neskrývaný obdiv samozřejmě náleží prostornému náměstí s podloubím, které musí každý návštěvník zdejším domorodcům závidět. Výtvarně nadaného Jindřicha sice o něco víc nadchne roztančené sousoší v jeho středu, ale zdaleka největší potěšení mu způsobí pohled do výlohy obchodu se spodním prádlem. Nejen jemu, ale i statnému bráchovi naší náčelnice, Jiřímu. Chlapi patrně už v předstihu vybírají vánoční dárek pro své milované, leč nepřítomné rodinné manažerky.

 

Opouštíme centrum a slušnými tratuáry se posouváme ke Skalce. Nějakého vyčnívajícího šutru si, pravda, všimneme, daleko víc nás však zajímá zdejší fauna a flóra. Především nádherně zbarvený kmen mohutného platanu a o kousek dál i poměrně početná rodinka černých a hnědých medvědů. Sluší se podotknout, že obojí je ze dřeva.

Vyhneme se stromořadím lemované silnici a na vedlejší pláni nás přivítá otevřený gymnastický areál. Devatero slušivě vyhlížejících lidí se okamžitě mění v opice. Strýček Darwin by nepochybně zaplakal, protože tady prezentujeme evoluci naruby. Důstojní pánové, vážené dámy a pochopitelně i nezletilý andílek Michael zde předvádějí sestavy, nad kterými by Věra Čáslavská musela blednout závistí.

Nepřehlédnutelný reprezentant církve obecné, už vzpomínaný Jiří, dnes myslel na všechno. Protože sportovní námahu je nutno vyvažovat vhodným pitným režimem, tasí z ruksaku speciální kalíšky, které vzápětí naplní vysoce účinným macerátem nějaké tuze léčivé byliny. Jindra, podobně jako mnozí další, se nenechají dvakrát pobízet a hřejivá medicína okamžitě mizí v žíznivých útrobách. Na draka však tentokrát nemají šanci dosáhnout. Ten visí příliš vysoko na nedostupném elektrickém vedení.

Jak se zdá, na rozptýlení bílé mlhy můžeme zapomenout. Ale i ten lekce průsvitný háv, který teď cudně zahaluje okolní krajinu, nabízí bohatou náruč kouzelné nádhery. Lesní cestou pomalinku šplháme k výšinám a čekáme, kdy z nějakého tajemného zákoutí vykoukne živoucí pohádková postava. Prosluněná stezka by sice byla přívětivější, ale takovou nálož mystéria by nám ani zdaleka nenabídla.

U svinecké chaty si dopřáváme další zastavení. Janiny buchty, jeden z hlavních motivů Jindřichovy i Pavlovy přítomnosti, se konečně objevují na scéně! Jakkoli kraj oplývá nadprůměrně vlhkým oparem, po nedostižném výtvoru naší náčelnice se jenom zapráší! Ale, jak praví Písmo, nejenom chlebem, potažmo buchtami, živ jest člověk. Rovnováhu napravuje zasloužilá sedminásobná maminka Zdenka a veřejně předčítá jednu pozoruhodnou evangelijní pasáž. Bohu díky! Za právě nabídnutou porci duchovní i tělesné potravy.

Po čtvrthodince líného posunu jsme na Svinci. Místo dalekých rozhledů teď oplývá viditelností do patnácti metrů. Zaměříme se proto na vztyčený kříž. Údajně ukrývá i několik autentických šutrů ze Svaté země. Pofukuje tu vlhký, nepříjemně vlezlý severák. Chtělo by to něco na zahřátí. A tak do zamlženého vesmíru stoupá devítihlasá modlitba „Otče náš“. Teplo duše se okamžitě rozlévá do celého prochladlého těla.

Hustou mlhou klesáme do neznáma. Než narazíme na vrostlý les. Větve listnatých stromů ozdobilo stříbrné jíní. Pohádková nálada začíná vonět adventem. Nejen adventistům, ale i převažujícím katolíkům. Připomínka narození hlavní postavy lidských dějin je za dveřmi. Nejen narození, ale i slíbeného návratu. Maranatha! Přijď, Pane, a spoj svoje děti alespoň tak, jak je dnes sjednoceno toto aktuální stádečko.

Další pokračování vykazuje náznak horroru. Úzký chodníček nekompromisně padá do hlubin.  Je vystlán mokrým listím a klouzavým blátem. Svinská cesta! Jaká taky jiná, když vede ze Svince! Ten, kdo si vzal hůlky, je tady králem! Zbytek světa si musí buď nějakou ulomit nebo, podobně jako Miloš Zeman, objímat stromy. Vojevůdkyně Jana je pod svahem mezi prvními a chystá se sčítat padlé či zraněné. Když po chvíli spatří celou nedotčenou pospolitost, nevěří svým očím. Svorně jsme totiž sklouzli k cílové Oční studánce!

 

K našemu překvapení zde není jen jedna kaplička, ale hned dvě! A v těsné blízkosti té hlavní vyvěrá pramen křišťálové vody. Nemá jedno vyústění, ale hned tři. Že by nějaká spirituální symbolika? Ať tak či tak, dopřáváme si tady nedlouhé spočinutí. Někdo i s ochutnávkou zmíněné životadárné tekutiny. Je zadarmo, protože spadla s nebe.

Pomalu se stmívá. S mladickým elánem klopýtáme do Starého Jičína. Mlha se mísí s přibývajícím šerem a navozuje nostalgickou atmosféru. Z oken začínají problikávat první světla. Dušičkovou náladu umocňuje nález kamenného sloupu. Za starých časů k němu byli v rámci práva hrdelního řetězem přivazováni skuteční či domnělí zločinci, které mohli kolemjdoucí libovolně pranýřovat. Jindra se dobrovolně staví do role obžalovaného, ale na lynčování teď nikdo nemá čas ani náladu. Už za chvíli nám totiž odjíždí autobus.

Hromadná doprava se pak postará o náš posun ze Starého do Nového Jičína. Dalším krytým vozem poté pokračujeme do Valmezu. Poslední ekušpacír tohoto roku je za námi. Děkujeme naší chrabré náčelnici a máváme na rozloučenou. S pokornou vírou v další pokračování...

(((-: amen, amen, amen :-)))