podzimní podkova

OKOLO LUKOVA

Ten špacír nikdo neplánoval. Šestého dne jedenáctého měsíce pádím z krajské metropole přes Lukov a napadne mě odskočit si na nedaleký hrad, k němuž má noha nepáchla už dobrých deset roků. Přibližovadlo odložím na nejzazším parkovišti a podzimním lesem doklopýtám přes Tanečnici k těsné blízkosti někdejšího panského sídla. Hned pod ním se ukrývají nádherně převislé pískovcové skály, které nabízejí desítky těch nejobtížnějších horolezeckých výšvihů. Své chátrající stařecké tělo pak opatrně posunuji dál a pomalu a líně se doplazím až k hradnímu nádvoří. Dobrovolně placenou prohlídku pečlivě upravené zříceniny si však nechávám na příště. Obkroužím zbytky dochovaných hradeb, protáhnu se fotogenickou skalní bránou a poté už svou tělesnou schránku spouštím dosud neprozkoumaným skalním hřbetem zpátky k dědině. Samotné finále tříhodinového posunu mi zpříjemní nečekaný objev několika  houbových lokalit. Listopadová nadílka kovářů, hlív, bedel a dalších mykologických zázraků mi tak bude okolí Lukova připomínat i u prostřeného kuchyňského stolu. Kdo si chce vychutnat poslední závan barevného podzimu, ať urychleně vyrazí do nejbližších lesů. Co nevidět do nich totiž přichvátá přesvatý Martin na svém pověstném bílém koni a mávnutím kouzelného proutku tu nepřebernou škálu odstínů zakryje svou studenou slavnostní bělobou...

----------------- (-: ahoj :-) -----------------