Velká noc na Malé Fatře
Den druhý – Bílá sobota
Dokonalá pohoda
Název prvního víkendového dne by měl pocházet
z hebrejského slova „sabat“. Znamená to něco jako nekvaltovat, posedět,
odpočinout. Ani ten, co má na svědomí Velikonoce, v onu sobotu nezmatkoval
a klidně ji prospal. Proč bych ho neměl, aspoň trochu a v něčem,
kopírovat? Dávám si závazek, že si dnes také pohovím.
Roztápím nad ohněm sníh a vláčně připravuji slavnostní
snídani. Má několik chodů. Vychutnávám ji v absolutní pohodě pod jasně modrou
oblohou. Kde jsou velkopáteční mlhy a podvečerní chmury? Letmé nahlédnutí do
prastarých textů retušuje i chmury na duši. Z některých stránek vyplývá,
že sobota má být rozkoší. Tuším, že začínám chápat, o čem je řeč.
Ve včerejších stopách
Před polednem se vydávám na reprízu minulé procházky.
Nestačím se divit. To, v co jsem ve včerejší mlze jenom věřil, teď vidím
na vlastní oči. Klínovitý Stoh a rozeklaný Rozsutec se hrdě vypínají
k nekonečnému nebi. Dnešní pohledy stejným směrem jsou o mnoho bohatší.
Horizonty se posunuly. Páteční pravda už neplatí. Sobotní svět je reálnější.
Ani pohled k zemi nemusí být nudný. Na kraji lesa
rozkvetly voňavé lýkovce, ze slehlé trávy se prodírají na světlo bělozelené sněženky
a modrofialové šafrány. Kde se vzaly ty tvary a barvy a vůně? Kde je ten
procesor, který nastartoval jejich růst a neustálé proměny? A co programátor,
kde a proč se tak rafinovaně ukrývá? Tisíce vtíravých otázek a málo
uspokojivých odpovědí. Vyznavačům autentických Velikonoc možná stačí jediná.
Ale tu si už musí najít každý sám.
Končí další den. Bílá sobota se loučí příletem bílých vloček. Zdá se, že
tato noc bude zlomová. Přesně jako ta před dvaceti stoletími.
Žádné komentáře:
Okomentovat