Srpnový Silvestr
letní setkání Samarinevolníků

Milovníci Silvestrů mají smůlu. Dojde na něj až v poslední den roku, což je pozdě. Pozděchovské setkání účastníků ukrajinských dobrovolnických brigád však inspiruje k inovaci. Silvestra lze totiž slavit kdykoliv.

Scházíme se na stejném místě jako koncem prosince. Auty dojedeme do Bratřejova, dál už pokračujeme pěšky. Je to asi tak patnáct dvacet metrů. Stačí překonat sotva postřehnutelný vodní tok. Tvoří hranici dvou obcí, okresů a donedávna i krajů.

První jsou na místě skoromajitelé objektu, Samarináčelnice Petra s Marťanem a jejich kamarádi, Joha se Zdeňou. Jedná se o nejmarkantnější příklad smysluplnosti Samari. Obě dvojice se totiž našly na její půdě. Vzhledem k tomu že jsem byl tehdy předsedou, je to jednoznačně moje zásluha.

Zatímco prvně jmenovaní chystají tradiční vegánské menu, druzí si ulevují. Naháněčka dobrovolníků Joha na lavičce, profifotograf Zdeňa ve zbrusu novém pavilonu. Sociální zařízení nové generace vyrašilo nedávno. Jak je vidět, titulovaný léčitel bicyklů Marťan bere budování rodinného hnízda  z gruntu.

Krak, aspirant na doktora věd a ministra války, přijíždí kolmo. Veverky prchají do lesů, vlaštovky na jih a lišky do doupat. Přichvátal totiž nadšený masožrout a spolehlivý narušitel nebeského ticha.

Zanedlouho se na scéně objevuje Wendy. Házenkářský dres střídá s bílou uniformou. Poté, co v barvách Samari prodělala trojnásobnou zahraniční praxi v ukrajinských zdravotnických zařízeních, stala se z ní sestřička. Snaží se o vylepšení stavu různě deformovaných pacientů. Někdy i úspěšně.

Ještě za světla přichvátá zástupce sedmé velmoci, Majka. Může za veškeré bludy, výjimečně i pravdy, vycházející na povrch ve Zlínských denících. Tvrdí, že nikomu nestraní. Pochází ze Strání.

S příchodem šera přichází černooký idol všech panen, Jerry. Coby úspěšný horolezec se snažil o zdolání panenské cesty v Lačnovských skalách. Jak to bylo s panenstvím cest nevíme, faktem zůstává, že na Lačnovsku dokonale zlačněl. Vytahuje postrach všech přítomných býložravců, dohnědava vyuzenou klobásu.

Lenku, známou z prvních ukrajinských brigád jsme už nějaký čas neviděli. Milovnice komfortu vyměnila koleje za Salaš. Poté, co se vzdala populárního nikotinového opájení, evidentně zkrásněla. Ladné linie se jemně posunuly do líbivého baroka. Neúprosný zub času se však podepsal na vlasech. Začínají rezivět.

Nejlepší přijíždí na konec. Dominik si může dovolit osobního řidiče s asistentkou. Někdejší reprezentant kolečkového bruslení už brusle vyzul a tak stojí na volné noze. V této poloze se snaží o pořízení co nejatraktivnějších fotografií. Je jen otázkou času, kdy odsune Saudka, Němce a jiné fotoveličiny.

Jak už bylo naznačeno, troufli jsme si změnit kalendář. Dnešní Petra byla převtělena v Silvestra. Přesně o půlnoci cinkají hrnky, sklenky i skleničky a vybuchuje ohňostroj. Pyrotechnickým materiálem jsou  jehličnaté větvičky živého plotu.

Končí se, jak je na Silvestra zvykem, pozdě. Pozděchovský zbytek noci už trávíme v horizontální poloze. Někdo v chatě, někdo pod širákem. O ranní probuzení se postará nízké slunce, vysoké nebe a široká škála budoucích povinností. Patří mezi ně i postsilvestrovský úklid venkovního areálu.

Loučení je smutné a krásné zároveň. Majka pádí k novinám, Kuba ku Lhotám, Jerry a Wendy k Čertovkám. Na místě zůstává jen zdravé jádro celého Samari, nerozlučný zlínský trojúhelník. Ale i ten se brzo vypaří, podobně jako modravý dým v zeleném příšeří.

Čertovy stěny zatím dobývá vzpomínaná alpinistická dvojice. Dobře si zapamatujte jejich jména. Majka bude mít co nevidět materiál do sportovní rubriky. Wendy a Jerry, vycházející hvězdy světového horolezení, čeká přímočará cesta k výšinám: Čertovky, Tatry, Himaláje…