RETRORALLY – III

Kačice, Kozí ulice

Jestliže bylo na valmezském startu nebývale rušno, o kačickém cíli to platí dvojnásob. Přibyla černooká kuchařka Zdeňka, famózní kameraman Milan s rodinou, jakož i další příbuzní a známí. Den aktivního odpočinku se chýlí ke konci. Na louce vyrůstá stanová osada, z grilů začíná stoupat vůně dřevěného uhlí. Opékají se steaky a cukety, improvizované stoly zdobí frgály a jim podobné dobroty. V pestré nabídce nemůže chybět ani nejtypičtější jídlo většiny rally, nezapomenutelný červenozelný salát.

Raut začíná malou retrospektivou. Nejde dost dobře opomenout už zmiňovaný efekt jedenácti ročníků, kterými jsou bezesporu tři nově založené rodiny. Nejdříve se našli Bára s Alešem. Navzdory tomu, že Aleš žádnou rally neabsolvoval. Může za to jeho studentský kamarád, který v krušných krušnohorských etapách řídil jeden z doprovodných vozů. Přestože byl řidičem formana, na Báru to nezabralo a horkým favoritem se pro ni nakonec stal jeho kolega Studený. Bára s Alešem žijí ve Žďáře a na svět přivedli dva bystré blonďaté syny, Ondráše a Juráše.

O dva roky později se začínalo ve Vimperku. Na základě inzerátu v časopise Advent se na startu objevila zatím neznámá Ellen z věhlasného rodu Moskalů. Ve zmíněném městě se u své sestry náhodou poflakoval dokonale svobodný Robert. Jelikož se čekání na start kvůli stávkujícímu Leošovu autu nápadně protáhlo, stačil si všimnout nového přírůstku. A jak už to bývá, časem byla ruka v rukávě a dnes už mladí Kimlerovi s napětím očekávají, že jim k něžné pohledné Magdalence přibude bratříček či sestřička. Baťův domek ve Zlíně  tak opět nápadně ožije.

Ve čtvrtém roce nového tisíciletí se mělo jet, jak známo, z Meziříčí do Meziříčí. Na poslední chvíli odpadla stálice všech rally, doprovodný šofér Petr. Narychlo se sháněla náhrada. Nevděčné role se nakonec ujal Radek, syn nejuznávanější pěstounky všech dob, Emilie Smrčkové. Marta, sestra zmiňovaného a v té době už šťastně ženatého Aleše byla součástí pelotonu. Není jasné, kdy a kde to zajiskřilo, nepopíratelnou pravdou ovšem zůstává, že ze Studené Marty se časem stala Smrčková a pro radost Radka, příbuzenstva i celého civilizovaného světa dnes vychovává  náramně hezkou okatou Emmu a neméně krásného Adámka. Pobývají, stejně jako Studení, v zatepleném domě na studené Vysočině.

Není možné nevzpomenout také dalších výrazných osobností. Patří mezi ně bezesporu trojice nejčastějších účastníků Adrarally. Adéla, Jindra a Michal dostávají po flašce. Sladkokyselá okurková náplň jim má lehce připomenout nepřebernou škálu strasti i slasti vychutnávaných při drkotání po cestách a pěšinách pravlasti praotce Čecha.

Žádná akce podobného typu se dnes neobejde bez týlového zabezpečení. Zatímco si cyklisté užívali výmolů a divokých sjezdů, řidiči doprovodných vozů popojížděli s jejich čím dál smrdutějšími saky paky, navštěvovali nákupní střediska a zajišťovali předem nedomluvené ubytování. Flaška s kysaným zelím je po právu předána zasloužilému důchodci Antonínovi  a jeho o něco mladšímu kolegovi, horlivci Petrovi.

Jak se za chvíli ukáže, Retrorally a celá kulturní fronta by byly neskonale ochuzeny, nebýt kvalitních a pohotových kameramanů. Přestože by se do stejné řady mohl postavit i Jindra s Leošem, vyznamenání je tentokrát uděleno uznávanému příslušníku umělecké familie Kubičíků, Milanovi z Tataláků. Flaška s trnkovou náplní nepochybně rozveselí obyvatele jedné z nejkrásnějších vsetínských usedlostí.

Protože láska prochází žaludkem, posledními oceněnými jsou nejvydařenější kuchařky zeměkoule i přilehlého vesmíru, teta Qěta s pobočnicí Zdeňkou. Především díky jim utrmácení cyklističtí nadšenci nepošli hlady. Růžová trička fungovala ráno i večer, za deště i slunečního žáru.  Za pár šupů dokázala vykouzlit nemožné. Zaslouží si supersladkou odměnu. Pro Qětu je to včelí med qětový, pro Zdeňku čmeláčí med zdeňkový. Jako malou prémii dostávají  zástěry s portréty dvou věhlasných českých hrdinů, tentokrát stylizovaných do dámské podoby. PATko a MATko, ještě jednou přeukrutánské díky!!!

Dalších pár potemnělých hodin je věnováno likvidaci jmenovaných dobrot a promítání dokumentárních záznamů. Hlavní postavou filmového plátna se opět stává Laďa. Ani dnes nezklamal. Dojel však kupodivu ještě za světla. Při sjíždění nejvyššího bodu celé trasy mu údajně v jednom okamžiku vypověděly obě brzdy. Vyřešil to s přehledem sobě vlastním. Z kola jednoduše seskočil. Že se to obešlo bez viditelných změn na obnažené srsti, zůstává záhadou. To Aleš si při líbání valašského kamení dal víc záležet. Horní končetiny má na pár dní  přizdobené decentními škrábanci. Na rozdíl od Ladi se však na žádném z filmových záběrů nevyskytuje. Jeho čas možná teprve přijde. Dnešní večer je věnován výlučně filmům pro pamětníky. Časté výbuchy smíchu potvrzují, že tento žánr jen tak nevymizí.

Kolem půlnoci zahradní slavnost umlká. Někteří odjíždějí domů, většina ale své tělesné schránky ukládá pod nejrůznější přístřešky v blízkém okolí. Pár jedinců, odkojených dávným vandrováním, uléhá jen tak, pod hvězdnatou vesmírnou klenbu.

Teplá noc je zakončena mokrým nebeským pozdravem. Naštěstí není dlouhý ani příliš vydatný. Když se ostatky včerejší pospolitosti slézají ke snídaní, na obloze už zase začíná vykukovat sluníčko. To je dobrým znamením pro ty, kteří se vracejí kolmo k Valmezu. Proti včerejšku jsou jejich řady notně prořídlé. Ester a spol volí opět cyklotrasu, její brácha s Filipem a Jirkou, známou horskou variantu. Jindra svůj stroj žene k severu až o něco později. Nejdříve si zahraje na vodníka v nedaleké vodní nádrži.

Retrorally definitivně končí v pozdním odpoledni. V příjemném stínu nad sborovou žumpou je opět cítit vůně kadidla z opékaných cuket či zbývajících steaků. Jak se při loučení zdá, dobrá věc se podařila. Díky Bohu a všem, co přichvátali.