RETRORALLY – II

Spanilá jízda  Valmez - Lázy - Kačice

Čtvrtého srpna ve čtrnáct hodin je prostor před valašskou Adrou opět plný bicyklistů. Dorazili nejen účastníci některého z jedenácti ročníků Adrarally, ale také jejich partneři a hlavně děti. Znovu se rozdávají černobílé mapy a nezbytné rady na cestu. Horská trasa povede přes Bražiska a Piškovou k Lázům, ostatní se tamtéž vydají po cyklostezce přes Mikulůvku. Pestrobarevný dav chvíli pózuje na startovní čáře a  kolem třetí hodiny se konečně dává do pohybu.

První kilometry vedou kolem vlakového nádraží směrem k Poličné. Letmý pohled prozrazuje, kolik se toho za těch pár let změnilo. Nejrůznější zařízení na přepravu ratolestí, to za starých časů Adrarally nebývalo. Ono to vlastně ani nebylo potřeba.

Zatímco to zodpovědní rodičové berou po pohodlné cyklostezce, dobrodružnější povahy volí chodníčky, kořeny a výmoly. Stoupání na Bražiska je při třiceti ve stínu sice tuze nemilé, ale výhledy z holého hřebenu všecko vynahrazují.

Od Piškové až na Lázy se sviští víceméně po hřebenu. Naštěstí není úplně rovný, takže si tu na své přijdou i vyznavači rychlých či technických sjezdů. Cesty i pěšiny jsou většinou suché, obvyklé využívání Láďou oblíbeného řízeného smyku tentokrát nehrozí.

Asi dva kilometry před lázovským mezipřistáním se na trati objevuje nečekaná lahůdka. Úsek s blátivými kalužemi poznamenává hned několik borců. Stopy husté valašské kaše od té chvíle zdobí nejen těla či obuv bicyklistů, ale i některé části jejich terénních strojů.

Hrdinou první části horské trasy se jednoznačně stává Kimlerův tandem. Těžko říct, zda je na tom lepší usilovně zabírající otec nebo jeho neustále natřásaná Magdalenka. Zdá se, že je pro kola zrozená. Její rodiče se našli, kde jinde než na Adrarally!

Horská obec Lázy opět spojuje oba pelotony. Doprovod v obvyklém složení Petr a Antonín tu vyvezl bohatě zásobený bufet včetně zasloužilé kuchařky, tety Qěty. Ve společnosti bagru a veselé bandy tabletennistů se tu popíjí, povídá, sedí či pojídá. Spokojená je i nejmladší generace. Sedačky bicyklů teď ráda vyměnila za jiný druh houpavého posezení či obhlídku přepestrého strojového parku.

Do Kačic je to nedaleko a víceméně pouze z kopce. Kromě prvního kilometru, který absolvují obě skupiny pospolu. Jestliže se hrdinkou horské varianty stala Kimlerovic Magdalenka, potom mezi zástupci cyklostezkařů jasně vyniká nejstarší ratolest Dana Obadala, Ivetka. Nejen dokonalým barevným sladěním dresu a bicyklu, ale především odvedeným výkonem. Z Valmezu přes Lázy to až do cílových Kačic

zvládla na vlastním kole!

Zeleně značený terénní úsek na Končiny patří bezesporu  k nejpříjemnějším. Hřebenovka s mírným převýšením a pohodovou lesní pěšinou je poté vystřídána krátkým úsekem s dalekými výhledy. V dálce se modrají kopce Vsetínských vrchů zakončené protáhlým hřbetem bájného Radhoště.

Až do Kačic je to potom o mírném klesání nejdříve travnatou, později více či méně kamenitou lesní cestou. Sjezd do samotné dědiny si s Jindrou patřičně užíváme. Svištíme totiž po uježděných kolejích na dokonale hladké louce.

Poslední úsek nabízí malé zpestření v podobě překonání holého návrší s názvem Skočov. Ani tady to už nikterak neskáče, ale příjemně klesá do cílové Kozí ulice. Adélina parcela se právě chystá na veliké srocení.