KOPANICE, DEN DRUHÝ
- aneb -
okolo Súče voděnka teče
Známá lidová
písnička už odedávna zvěstuje nejen informaci o existenci
tekoucí vody, ale především lokality nazývané Súča. Konečně
se dovídám, kam ji vlastně zařadit. Celou chladnou noc jsem
pobýval na jejím katastru. Dlužno podotknout, že se jednalo o
Súču Horní. Ta druhá, jak už to tak bývá, leží dál a hlavně
o něco níž.
Mrazivá noc, kterou
bylo cítit až do spacáku, vyzdobila okolní louky stříbrně
bílou nádherou. Přenosný majetek ukrývám do hromady chvojí a
polehku vyrážím ke zmíněné dědině. Když jsme tedy u Súče,
tak si to dáme okolo.
Nejdříve se mi
podaří vystoupat k osadě nazvané Vlčí vrch. Na vrchu opravdu
jsem, vlčí volání se však neozývá. Akorát nepřeslechnutelný
štěkot místních podvraťáků. Je to zajímavé, ale náznaky
slovenštiny v něm neslyším. Na rozdíl od lidí se tato Boží
stvoření všude na světě dorozumívají úplně stejným jazykem.
Vyvýšené místo
poskytuje parádní výhledy na všechny světové, případně i
jiné strany. Operativně toho využívám k vykonání neodkladného
stranického úkonu. Pozoruji při něm rudé probarvení okolních
hvozdů, jakož i ladné křivky bělokarpatského hřebene. Po
předchozím útlaku jsem na vrcholu blaha. Velká strana se tak
odbývá na stráni v nejkrásnějším možném prostředí.
Centrum Horní Súče
leží v údolí. Voděnka tu však neteče okolo, ale středem. Mají
tu pěkný kostel a zaparkovanou starou mlátičku. Nové časy
reprezentují nové domy. Jejich architektem musel být bývalý
lampasák. Chalupy jsou úplně stejné a stojí v jedné řadě.
Jako vojáci na přehlídce. Proto nepřekvapuje, že někomu se to
líbí moc, jinému vůbec.
Bělokarpatským
liniím se krásně vymyká kopec Krasín. Na rozdíl od ostatních
vrchů je tvořen vápencem. Má rovněž úchvatné okolí. Louky,
osamělé stromy a mezi tím se klikatící polní cesty a pěšiny
jsou velice lahodným pohlazením. Navíc se nad hlavou objevila
modrá obloha a s ní i hřejivé pozdravy podzimního sluníčka.
Hodinové poležení na skryté pasece proto nemá ani tu nejmenší
chybu.
Nejvýše položené
partie jmenovaného návrší kdysi opanovával kamenný hrad. Zbyly
jen skrovné zříceniny. Hřebenová procházka poskytuje skvělé
výhledy na část Dolní Súče a jejího okolí. A také prozrazuje
nevšední zájem místních nadšenců o uchování této unikátní
přírodní památky.
Odvrácená strana
Krasína oplývá jiným druhem krásy. Původní prales se tu
dochoval až do dnešních dnů. Pokroucené lesní velikány tady
nechávají v klidu dožít, o padlé jedince se naštěstí také
nikdo nestará. Může za to prozíravé vyhlášení tohoto území
za přírodní rezervaci.
Putování okolo
Súče pokračuje přes obydlené údolí Závrská. Pokud se někdo
zajímá o původní architekturu, tuto osadu by neměl určitě
vynechat. Staré doby tu kupodivu připomíná ještě dost
zachovalých, dodnes využívaných upomínek.
Súčanský okruh se
uzavírá na vzpomínaném Vlčím vrchu. Slunce klesá za vzdálený
horizont a o slovo se hlásí chladivý severák. Vypadá to, že ani
tato noc nebude patřit k nejteplejším.
Za úplné tmy se
vracím ke včerejšímu tábořišti. Rozdělávám oheň a nad
žhavými uhlíky kuchtím večeři. Začíná pršet. Na zalezení
do stanu je však příliš brzy. Přikládám větší kousky. Vatra
se utěšeně rozhořívá a padající nebeské vláze nedává
šanci. U jejich plamenů tentokrát vydržím až do absolutně
temné půlnoci.
(-: pokračování někdy příště :-)
-----------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat