AKTIVITY ROKU OSMADEVADESÁT

ČTVRTSTOLETÍ ADRY VALMEZ

1995 – 2020

část jedenáctá

Hned v úvodu budiž připomenuto, že tento díl se míní zabývat pouze akcemi, které lze vnímat jako poněkud méně viditelné. Ty ostatní, které rok 1998 přinese, přijdou na řadu v příštích předpokládaných pokračováních. Měly by zahrnovat trojici dnes už tradičních událostí, to znamená recesní pochod, cyklistickou Adrarallye a dobrovolnickou brigádu v poválečné Bosně.

Už začátek roku naznačuje, že se meziříčská Adra opět nudit nebude. Sotva dozní silvestrovské a novoroční oslavy, pár dobrovolníků se i s nejnutnějším vercajkem stěhuje do místní knihovny. Někdejší krásenská radnice, kde zmíněná instituce sídlí, také svým způsobem zakusila proudění loňské stoleté vody. Kromě podmáčených stěn to odneslo i vnitřní zařízení hudebního oddělení. A tak se až do poloviny ledna odstraňují poškozené nátěry černého nábytku i jasně červených rastrových přepážek a po dalších nezbytných předúpravách opatřují zbrusu novými nátěrovými vrstvami. Agilní vedoucí, paní Alena Lukášová, tak může koncem počátečního měsíce nabídnout po půlroční odmlce tuto sekci knihovny hudbymilovné meziříčské veřejnosti. Jak prozrazuje darovací smlouva, hodnota odvedené práci činí bez sedmi korun rovných osm tisícovek.

Na náhody příliš nevěříme. Naopak soudíme, že si Prozřetelnost usmyslela, abychom se právě v Městské knihovně dostali do kontaktu s jedním pravidelným návštěvníkem tohoto kulturního zařízení. Svérázný borec neotřelého vzhledu oplývá nejen neotřelým výtvarným projevem, ale i nápadnou slabostí pro humanitární aktivity. Slovo dává slovo a tak už začátkem února leží na adráckém stole pět stovek kusů grafických děkovných listů. K tomu ještě stejný počet papírových záložek. Sečteno a podtrženo, místní pobočka dostává grátis věcný dar v hodnotě tří tisíc osmi set českých korun. Onen všeobecně uznávaný kumštýř se jmenuje Jindřich Oleš. A jak budoucnost ukáže, společnost kolem meziříčské Adry s ním bude po dlouhá příští léta v pravidelném a velice plodném kontaktu.

Není to sice pravidlem, ale nezištná pomoc se v nějaké podobě nakonec často vracívá ke svým dárcům. Náčelnice Městské knihovny nám například nabídne prostory podkrovní čítárny k uspořádání besedy pro širokou veřejnost. Dokonce i s vytištěním pozvánek a zajištěním veškeré propagace. A tak se pár dní před koncem února v nejvyšším patře sejdou nejen stálí účastníci pravidelných přednášek, ale i příznivci naší čím dál známější dobročinné organizace. Beseda nese název Pomoc bez hranic a je zaměřena na minulou i současnou situaci v nedaleké Bosně. Zdena Pimková zajistí hudební vstupy, Květa Ešlerová předčítá vybrané úryvky z nedávno vyšlých knih, Jindra Škrla promítá video a diapozitivy. Moje maličkost ke všemu ještě tu a tam přidá několik nesouvislých vět. Pokud se nám něco nedaří, tak je to docela citelné překročení hodinového časového limitu. Poté, co si pak před jedním stálým návštěvníkem sypu popel na hlavu, starší pán se mě snaží ukonejšit následujícími slovy. „Nic si z toho nedělej, měli jsme tu už i horší besedy...“

Jak se zdá, z historické budovy na Masarykově ulici se jen tak nevyhrabeme. S natěračským nářadím se tu znovu objevujeme začátkem měsíce března. Tentokrát renovujeme vodou poškozené nátěry v přízemní kanceláři paní ředitelky. Odstranění následků loňské povodně se v tomto případě rovná hodnotě dvou tisíc tří set korun. Knihovna to má i tentokrát úplně zadarmo.

Vůně čerstvých nátěrů ještě nevyprchala a v bývalé krásenské radnici jsme znovu. Tentokrát už bez montérek, barev i štětců, zato s jednou významnou olomouckou keramičkou. Marta Lipusová tu instaluje výstavu vypálených hliněných výtvorů. Nevytvořily je pouze její šikovné ruce, ale také nadaná dítka z výtvarného kroužku. Nevšední expozice pak zdobí průčelí čítárny celý příští měsíc. Kromě zajímavých motivů, k nimž například patří Noemova archa či Desatero přikázání, návštěvníky zaujmou také ne zrovna obvyklé nápisy. Místo strohého „Nedotýkat se!“ , naopak cedulky zvěstují „Pohladit dovoleno“. Toto milé pohlazení tak dokonale souzní s vlastním názvem výstavy. Ta se totiž jmenuje „Pohladit hlínu“.

Už o týden později se ve stejné místnosti koná setkání dárců a spolupracovníků naší adrácké pobočky. Všem, kteří se během roku 1997 nějakým darem či osobní účastí zapojili do povodní, bosenských brigád či jiných prospěšných dobrovolnických aktivit, jsou slavnostně předány vzpomenuté děkovné plakety a záložky z dílny Jindřicha Oleše. Mezitím se na scéně střídají pozvaní hosté v podobě čelného představitele české Adry, Slávka Vursta a několikrát vzpomenuté Marty Lipusové. Celkovou atmosféru dokreslují videozáznamy z Bosny či čečenského Grozného. Balzámem na duši jsou naopak vystoupení studentů Konzervatoře P. J. Vejvanovského z Kroměříže, které sem naverbovala neúnavná muzikální aktivistka Zdena Pimková. Chuťové buňky zase neobyčejně potěší talentovaný vymahač Petr Chára, který dle svého zvyku i tentokrát odněkud vymámí čerstvé pečivo a nepřekonatelné valašské frgály.

Nekonečnou sérii událostí spojených s místní knihovnou završuje beseda neustále skloňované olomoucké kumštýřky. Nenapravitelně agilní Marta se totiž ani zdaleka nevěnuje pouze tvarování poddajné hlíny. V jejím zorném úhlu se nacházejí také opuštěné děti. Její nevelký byt jich v současné době obývá hned několik. Většina z nich má poněkud snědší barvu pleti. „Povídání nejen o hlíně“, jak zní název besedy, se pak točí především kolem nich. Ale také kolem jejich vrstevníků, kterým bylo souzeno prožívat své dětství v přenešťastných končinách válečné Bosny. Těm se tato dobrá duše už pár let také nepřestává věnovat.

Nedlouho poté dostáváme příjemnou zprávu z místní radnice. Navzdory tomu, že je konec dubna, se skutečné nejedná o apríl. Starostou Jiřím Kubešou podepsaná zvěst oznamuje, že se na náš účet připisuje rovných pět tisícovek! Máme je použít na podporu a ocenění dobročinnosti. Tento dar navazuje na podobnou záležitost z nedávné minulosti. Poté, co Městský úřad vyčlenil určitou část rozpočtu na dobročinné aktivity, osobně naši pobočku navštívil Kubešův předchůdce Bohdan Mikušek a doslova nám vnutil účelově vázanou dotaci v řádu desetitisíců. Byl za ně pořízen nábytek do kanceláře Adry a zčásti i sborové místnosti, kterou jsme v žádosti pojmenovali na adráckou klubovnu a případné útočiště pro přechodné ubytování osob v krizové situaci. Není bez zajímavosti, že zmíněný nábytek tenkrát zhotovila tehdejší firma současného pastora Hynka Dony.

Adra se v oblasti Valašského Meziříčí stává všeobecně známým pojmem. Není tady divu, že si nás všimne i místní nemocnice. Dostáváme oficiální žádost o bezplatnou výpomoc při zvelebení stávajícího zařízení a suterénních prostor. Protože dost dobře neumíme odmítnout, během května a června dostane nový nátěr čtyřiapadesát nemocničních postelí, několik dveří a desinfekční malbou opatříme více než sedm set čtverečních metrů zmíněného podzemního podlaží. Hodnota odvedené práce, včetně dodaného materiálu, je vyčíslena na 66 105,- Kč. Ředitel MUDr Petr Rajnoch i jeho podřízená Jarmila Pastorčáková nám po skončení mimo jiné píše, že díky bezplatnému provedení malířských a natěračských prací bude na odděleních TRN a LDN pacientům i zaměstnancům vytvořeno příjemné prostředí, za což agentuře ADRA vedení nemocnice děkuje a celkového přístupu si nesmírně váží.

Během jarních měsíců přistává v naší poště kopie žádosti o humanitární pomoc, kterou pražské centrále poslal zástupce 6.mechanizovaného praporu naší armády působící toho času v poválečné Bosně. Jedná se o českou menšinu, která v této zemi pobývá už více než jedno století. V současné době čítá něco kolem pěti set lidí a díky mizivé možnosti pracovního uplatnění se nachází ve velice tíživé životní situaci. Podle armádního zmocněnce by krajané potřebovali potraviny, šatstvo, hygienické a zdravotní potřeby a v neposlední řadě také českou kulturu v podobě knih. Naší pobočce je z Prahy doporučeno zaměřit se na dětské hračky, sportovní potřeby a už zmiňovanou literaturu. Nadstandardní vztahy s knihovnou i tentokrát přinášejí své ovoce. Duše této instituce, paní Alena Lukášová, osloví školní děti, své zaměstnance a známé, především ale všechny větší knihovny vsetínského okresu. Výsledkem sbírky jsou dvě plně naložená osobní auta knížek, hraček a sportovního náčiní doplněná ještě nemalými finančními dary. Valašský díl se stává součástí plně naloženého adráckého kamionu, který pak s podobným nákladem, nasbíraným po celé republice, míří k balkánské základně našich vojáků. Ti se pak postarají o to, aby darované věci nebyly zneužity, ale našly svého adresáta, tedy v Bosně přežívající českou menšinu. To se nakonec bezezbytku podaří. Generální sekretář České besedy, profesor Vladimír Bláha, později nešetří děkováním a ve svém dopise mimo jiné zdůrazňuje, že knihy, které jim Adra poslala, jsou cenným příspěvkem pro zakládané knihovny a zvláště pro ty, kteří se v nejbližší době rozhodli zahájit studium českého jazyka.

Dobročinná pomoc, která ignoruje hranice, nakonec končí v Hranicích. Právě tady se totiž dokončuje tak zvané Kontaktní centrum. Jedná se o nízkoprahové středisko pro pomoc drogově závislým. Simona a Petr Kimlerovi, kteří jsou se zřizovateli v pravidelném kontaktu, tady domlouvají poslední adráckou akci roku 1998. Jedná se o výpomoc při dokončovacích pracích v adaptovaném starším objektu.

A tak se Adventistická agentura ani v době Adventu nemá šanci zastavit. Bára s Adélou, Simona s Petrem, Robert, Filip a Jindra, včetně mojí maličkosti místo shánění dárků a pečení vánočního cukroví natírají, malují, nakládají, montují, přitloukají a především donekonečna uklízejí. Čtyři dny před Štědrým dnem je hotovo! Hranické K-centrum dostává pod stromeček docela nápadný dárek. Má hodnotu necelých čtyřiadvaceti tisíc českých korun.

-------------------------------------------------------------------------