pondělí 8. února 2021

 VANDRY Z ROKU RAZ DVA

 - díl první -

Za všechno může Bláža



Bláža náčelník


Ten nadpis je, samozřejmě, pravdivý, ale v některých případech ne zas až tak úplně. Například naše starostlivá matka se nás ve školním věku co nejvíce snaží držet doma, a proto nám o to více voní všechno, co tušíme za obzory důvěrně známých kopců. Jednou z prvních investic, na níž získávám prostředky sběrem malin a prodejem prázdných flašek, je nákup velké turistické mapy Beskyd. Ležím v ní na pastvinách každého podvečera při hlídání našeho několikačlenného ovčího stáda. Ale jen do doby, než mi ji v nestřeženém okamžiku nejstarší ovce sežere. Beskydská speciálka je totiž z převážné části zelená…




Je mi tak patnáct, patnáct pryč...

To ovšem vůbec nezabrání tomu, abychom se o posledních školních prázdninách spolu s dalšími spolupastevci nedomluvili na prvním samostatném výletě. Vede z Valašské Polanky přes Trubiska k Čertovým a později i k Pulčínským skalám. Jeho součástí je samozřejmě i vlastnoručně ukuchtěný oběd ve zbrusu novém, do té doby zářivě stříbrném hliníkovém kotlíku. Je nám v onu dobu něco mezi třinácti a patnácti, takže na toužebně vyhlížený občanský průkaz zatím ještě netrpělivě čekáme.




Mira Kovaříček, Jan Žamboch a brácha Toncek na Trubiskách



Na Pulčínských skalách



Vaření v kotlíku



Jan, moje maličkost a brácha

Základka pomalu končí a já se spolu s dalšími valašskými vrstevníky začínám scházet na pravidelných odpoledních shromážděních ve vsetínském adventistickém sboru. Z Valmezu sem dojíždějí dva důležitě vyhlížející dorostenci a jedno usměvavé copaté děvčátko. Konkrétně Petr Válek, Mirek Škrla a jeho mladší sestra Miluška. Duší pomalu vznikající party, kterou tvoří také mládenci a panny z Hošťálkové, mých rodných Kateřinic a patrně i z dalších kotárů se stává akční synátor současného pastora, ani ne patnáctiletý holobrádek Luděk Svrček. Slovo dává slovo a na Den osvobození Léta Páně 1963 už díky němu vyráží nejzdravější jádro na spanilou stokilometrovou jízdu na kolech. Navštívíme Palackého Hodslavice, Štramberskou trúbu i kopřivnické tatrovácké muzeum. Zdaleka nejdravějším borcem je dospěle vyhlížející Mirek Škrla, tehdy žák deváté třídy na prestižní meziříčské Lenince. Sedlá totiž prastarý bicykl po svých předcích, disponující originální, uvnitř zabudovanou převodovkou. Na záda mu pak, kromě Luďka a mé maličkosti, dýchají ještě spolužák Petr se svým bratrancem Pavlem Dorazinem. Tento účastník několika dalších mládežnických akcí o pár let později zplodí syna Martina, který se v dospělosti stává obecně známým televizním zpravodajem z Moskvy, jakož i dalších atraktivních lokalit. V současné době, tedy začátkem roku 2021, pobývá ve Varšavě a odtud zásobuje čerstvými zvěstmi všecky nadšené posluchače populárního Radiožurnálu. Jeho sestra Sabina je mimochodem jednou z nejaktivnějších členek místního Dobrovolnického centra ADRA.



Bicykly a bicyklisté



Petr Válek na kole!



Na Štramberskou trúbu



Petr Válek, Pavel Dorazin, Mirek Škrla a Franta Tomanec, neboli moje maličkost 


Vraťme se však do minulého tisíciletí, konkrétně k avizovanému Blážovi Balcarovi. Právě v nastíněnou dobu se totiž i se svou Alenkou a dvěma blonďatými děvčátky objevuje na Valašsku. Coby inženýr chemie dostává zaměstnání v rožnovské Tesle, zatímco k bydlení je mu nabídnuto právě Valašské Meziříčí. Neobyčejně zapálený třicátník z Východních Čech hýří bezpočtem nápadů a protože nuda je pro něho neznámým pojmem, okamžitě se vrhá do práce s mládeží. Každých čtrnáct dní organizuje v neděli k večeru v jeho a několika dalších bytech tak zvaný večírek. Bláža do něj promítá veškeré skautské návyky, které umocňuje srozumitelně servírovanou křesťanskou zvěstí. Duchovní část střídají všelijaké soutěže a nikdy nechybí něco pro zasmání. Pravidelná masáž bránic způsobuje, že se pak i velice hluboké pravdy vstřebávají lehce a s patřičným pochopením. Program je natolik atraktivní, že si postupně najde cestu k drtivé většině valašských mládežníků. Proto nám, Kateřinčanům, není například zatěžko jít pět kilometrů do Jablůnky na vlak, abychom se před desátou večerní od něho zase pěšky domů vraceli. V Kačicích jsme v jedenáct a ranní autobus odjíždí už o páté…



Mládež z roku raz dva


Balcarovic rodina



Bláža dokumentarista


Bláža s Alenkou


Dlužno podotknout, že se nacházíme v éře reálného socialismu. Organizovat volný čas mladým má povoleno pouze komanči řízený Československý svaz mládeže. Všechno ostatní je víceméně ilegální. Navzdory tomu se odehrává spousta nejrůznějších aktivit. Nejen Blážovy čím dál populárnější večírky, ale třeba i víkendové akce na nedalekém Damašku. Pod vedením Adolfa Šlosárka a později Járy Doubravského sem pravidelně příjíždí tehdejší gottwaldovská mládež, mezi níž nemohou chybět nám dobře známí bráchové Pavel a Petr Pimkovi, jejich sestra Anička či pozdější manželka Pavla Šuláka, nadprůměrně uvážlivá Jarka Šíblová. Není možné, aby o těchto setkáních tehdejší rudě zbarvení špiclové nevěděli. Je zázrakem, že skautsky pojaté mítinky, navíc s nebezpečně tmářským nádechem, nikdy nikdo přímo nezarazí. Přes jisté riziko se jich naopak účastní čím dál více křesťansky laděných mládežníků. Na zmíněné meziříčské večírky například začínají dojíždět i vrstevníci z Nového Jičína a čas od času sem zavítá i pozdější ředitel české Adry, v tu dobu nezletilý mládeneček Honza Bárta z Ostravy. Patrně díky těmto akcím do této party celkem snadno zapadají i nám zatím neznámé „světačky“ Mirka Žídková a Dáša Hasmandová. Čas ukáže, že jejich příjmení později doznají velice podstatných změn.




Na večírku mládeže



U pulčínských ledopádů


Pochopitelně nezůstává jen u zmíněných večírků. Někdy pod taktovkou Bláži, jindy jen tak, na vlastní pěst, míří větší či menší skupina do okolních lesů, luk a strání. Trampské hnutí, které navzdory režimu zažívá nečekanou renezanci, dodává tomuto antikavárenskému životnímu stylu zvláštní přitažlivost. Většina našich aktivit je dodnes zachycena v zažloutlých kronikách. Zaznamenané stopy se vracejí především ke skalnatým partiím dostupného okolí. Vápencová bradla Vršatce či pískovcové stěny Medůvky, Čerňavy a atraktivních Pulčínských skal na omšelých stránkách znovu ožívají. Voní namodralým dýmem večerních ohňů či ohnivým kotlíkovým gulášem z receptů nepřekonatelného kuchaře Boba. Samozřejmě i všeobecně známými písničkami o širých prériích, neohrožených kovbojích, růžích z Texasu, ale především o vysněných kráskách s vlasy do pasu. A to ještě není řeč o pověstných prázdninových polotajných táborech. Právě na ně se zaměříme v dalším předpokládaném pokračování.



Jde se na vandr!



Petr stoupá k Pulčinám



Kytara, oheň, písničky



Luděk Svrček, alias Kon hloubavý



Vandr na Vršatec



Na Pulčinách



Příprava oběda



Zápas v bandy hokeji



Na Valově skále



Mirek Škrla, alias Bob vaří guláš



Petr Válek, alias Ben smaží vajíčka



Franta Tomanec, alias Feri káže z Pulčínského kamene


Nám je všecko putna, hlavně, že nám chutná!



------------------------------------------------------------------------------------------------------------


(-: Ze svého brlohu zdraví Feri, Šedý vlčák toulavý:-)



(-:(-:(-:  AHOJ  :-):-):-)



Žádné komentáře:

Okomentovat