za větrem a mraky

PĚŠKY NA PRŽÁKY 

ekušpacír číslo dvě

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Poslední aprílovou neděli se krajem prohání vítr a šedobílé mraky. Nejlepší čas vyrazit na kopec. Kam jinam, než na Prženské paseky! Ekušpacír číslo dvě  má namířeno právě tam!

Před prženským katolickým kostelíkem se postupně srocuje jednadvacet duší. Pod taktovkou  náčelnice  meziříčského Centra pro rodinu, vždy pozitivně naladěné Jany Trusinové, by měli vlastní silou doputovat na známé valašské návrší, jíž zdobí hned dvě populární hospody.

Jako jeden z posledních se na startu objevuje černě oděný černovlasý mladý muž. Hábit neomylně prozrazuje, že jde o nefalšovaného katolického faráře. Bez jakýchkoliv rozpaků se začlení do kolektivu a s naprostou přirozeností poté do sebe obrátí nabídnutou porci valašského penicilinu. Spiritualita a spiritus se totiž ve většině křesťanských kruhů vůbec nevylučují.

Z katolického prostředí se posunujeme k evangelickému. Štíhlý kostel tu stojí už od tolerančních dob. Obecnou církví poznamenaný kněz se mu kupodivu nevyhýbá. Nemalou dávku tolerance má patrně  v krvi. Stejně jako většina účastníků dnešního špacíru, jež pravděpodobně náleží do jeho ideologické ohrádky. Doby nechutných mezidenominačních šarvátek jsou snad už definitivně za námi.

Cesta vytrvale stoupá do kopce. Krajina se postupně otevírá. Nedaleká Jablůnka  a její kopcovité okolí se ukazují ve své plné kráse. Vítr postupně sílí. Odnáší čepice, rozcuchává vlasy a klátí korunami svěže zelených stromů. Modré oblohy ubývá a na nebi začíná převládat neutrální šeď.

Konečně jsme se vydrápali  na oblý hřeben. První zastavení patří podstavci pomníku, kde ještě donedávna stával kamenný Mistr Jan Hus. Neznámí vandalové jej však začali čím dál více ohrožovat. Vlastní socha  musela být proto přemístěna do bezpečnějších pozic. Poškozený nápis s několika jizvami však zůstal na místě. Sympatický kněz si sedá hned vedle něj. Dvacítka poutníků, jež se tu postupně vyploužila, činí totéž.

Náčelnice ekušpacíru tasí z baťůžku Svatá Písma. Její partner otevírá novozákonní pasáž a začíná nahlas předčítat. Autentické Boží slovo zní éterem. Většina mu mlčky naslouchá. Je dost možné, že tu a tam dopadá i do úrodné půdy. Třeba vypučí a časem přinese úrodu. Vítr sílí a blíží se k hranici vichřice. Je čas popojít o kousek dál. Ještě předtím si u Husova podstavce potřesou pravicemi dva muži, kteří jsou svázáni braneckými povinnostmi. Jeden má v Brankách faru, druhý chalupu. Jak se zdá, adventismem políbený Jindra i katolický kněz si náramně rozumějí.

Pohodové hřebenové putování netrvá dlouho. Hospoda U Holáňů nabízí návštěvu rozhledny a možnost lehkého občerstvení. A hned za protějším plotem stojí už vzpomínaný Jan Hus. V této společnosti si pak užíváme výhledů do kraje i pozdějšího posezení u rozličných druhů povzbuzujících tekutin.

Náčelnice smečky Jana i část její družiny se nepozorovaně přesune do nepříliš vzdálené konkurenční  hospody. Někteří z nás ji poté následují. A část z nich si také lehce prodlužuje trasu, aby si z oblého kopce vychutnala vděčné výhledy k řídce obydleným stráním protější Mikulůvky  a Oznice. Díky tomu však nastane takový zmatek, že se celá zatím soudržná pospolitost už ve svém původním složení nepotká.

Postupně se začínáme vracet k prženské základně. Asi po kilometru chůze starší našeho sboru zjistí,   že baťůžek neokupuje jeho záda, ale patrně uvízl v poslední navštívené putyce. Značně zrychleným přesunem pádí nazpět, kde jej naštěstí zmíněné zavazadlo v neporušené formě očekává. Naplněn nevýslovným blahem se Pavel po půlhodině vrací ke zbývající části naší pospolitosti. Vytrvale jej očekáváme na větrné hůrce v sousedství už navštíveného Husova podstavce.

Zamáváme přívětivým Pržákům a v počtu zbývajících šesti duší klesáme oklikou k dědině. Otevírají se nám nové a nové výhledy. Nejdřív na původní, pěkně upravené pasekářské usedlosti, později na obydlený protější svah Vsetínské Bečvy. Úzkou a klikatou cestou míříme do Pržna . A znovu se přesvědčujeme o dávno známé skutečnosti, že rodný kraj je zdaleka nejkrásnějším místem naší modré planety.

 

Jako suverénně poslední doputujeme k místu startu a cíle. Čekají nás tu nejen naše odpočatá přibližovadla, ale i památná lípa, která v sousedství jednoho z místních kostelů už pamatuje několik staletí. Vděčně se rozhlédneme po návsi, poděkujeme nezapomenutelné náčelnici Janě a společně vyslovíme přání, abychom se ve stejném počtu a na jiném místě zase znovu potkali. S vědomím, že náležíme k sobě, protože jsme díky nazaretskému Mistru jedna velká rodina...

----------------------------------------------------------

(((-:  ahoj :-)))

 nadšení obrovské

pro

SKÁLY LAČNOVSKÉ

-------------------------------------------------------------------------------------------- 

TTT

Trasou Tonka Tomance

dějství osmé

 

Osmé pokračování seriálu TTT po několika měsících opět směřuje do světa jihovalašských romantických skal. V této oblasti se ostatně uskutečnil i můj první výlet s největším tulákem všech dob, tedy mým bráchou, jemuž v oné době mohlo být tak dvanáct třináct let. Lačnovské skály jako takové jsme však objevovali až o dost později Bylo to v době, kdy o nich, kromě domorodců, ještě skoro nikdo nevěděl. O to víc mě těší, že na letošním lačnovském startu je Tonek Tomanec znovu. Zcela záměrně jej sem dovezli známí mé rodiny, kteří si jej speciálně na tento výšlap vypůjčili od svých sousedů. Malý Toník je šikovný klučina, který se jednou určitě neztratí. Zda bude mít i toulavé boty, jaké po celý svůj život obouval můj nebohý bratr, to je otázkou nepříliš vzdálené budoucnosti. Další radostí je nečekaně vysoký počet účastníků výletu. Necelá třicítka pěšáků dorazila z Hošťálkové, Valmezu, Rožnova, Ostravy, Berouna, Hranic, Bystřice pod Hostýnem, od Vizovic a ze Žďáru na Sázavou.

Po desáté dopolední se začne pestrá pospolitost blátivou cestou posunovat ke zdejším hvozdům. Letmé zastavení patří neobvyklému staveništi. Místní tesaři tu z mohutných smrkových kmenů sestavují budoucí chaty či chalupy. Jako skládačka se poté rozeberou a o něco později na vybraném místě znovu naprosto věrně smontují.

Trasa pokračuje mírně do kopce širokou lesní komunikací. Zpestřuje ji občasné bahno a spousta kaluží. Souvislé smrkové porosty tu naštěstí nestačil kůrovec zlikvidovat, takže příští tři čtyři kilometry vedou příjemně zastíněným terénem. Třicetihlavé stádo se postupně drolí na menší či větší skupinky, které se během pochodování různě promíchávají. A právě toto je jedním z výrazných benefitů společných výletů. Chvíli jde poutník s tím, chvíli s oním a během výšlapu tak naprosto spontánně vystřídá skoro všechny účastníky. A doví se při tom bezpočet zajímavých informací.

Krajina se později sympaticky otevírá. Vařákovy paseky tvoří rozlehlý zatravněný půlkruh na jižní straně vizovického hřebene. Až do konce války zde stávalo osm typicky valašských usedlostí. Je pochopitelné, že se tu v onu dobu potloukalo dost partyzánů. Druhého května však došlo ke komplikované, velice nešťastné události. Pasekáři, kteří se před ustupujícími Němci uchýlili do lesa, uslyšeli z nedaleké Polanky veselí, které si mylně vyložili tak, že krvežízniví germáni z kraje už nadobro odtáhli. Během sněhové plískanice se proto vrátili do svých domovů. Ještě téhož večera sem ovšem Němci vtrhli, lidi nemilosrdně vyhnali z jejich domovů a chalupy chladnokrevně zapálili. Šest lidí o dva dny později v Hošťálkové popravili. Mezi nimi i jednu ženu, která přišla na paseky na návštěvu. Je ironií osudu, že v den popravy byla oblast od hitlerovců osvobozena. Pokud v něčem ďábelství prezentuje svoji nejzřetelnější podobu, pak je to válka. Byť by byla nazývána jakkoliv svatou. Na prolévání krve přece nic svatého nemůže být.

Po někdejších obyvatelích zůstalo na pasekách jen pár ovocných stromů. A během časného jara i porosty modrofialových šafránů. Okolí Lačnova je jedním z osmi míst v Česku, na kterých se dodnes vyskytují. A právě tady, na Vařákových pasekách, vyšplhaly do největších nadmořských výšek. Šafrány dnes vystřídaly květy planých trnek. A někdejší pasekáře hloučky posedávajících turistů. Sedíme tu nejméně hodinu a kolem ohně, v altánku či na zelené louce si užíváme rajského klidu a hřejivých slunečních paprsků. Vzpomínky na trpkou minulost jsou však přesto všudypřítomné.

Hřebenovou trasou se pak vydáváme k další zastávce. Klouzavé bláto a hluboké kaluže jsou našimi nejčastějšími společníky. Díky okolním houštinám nejdou pořádně obejít. Nedobrovolnému značkování obuvi či dolní části kalhot se prostě nevyhneme. Tento viditelný suvenýr si naštěstí pořizujeme úplně zadarmo.

Horní Lačnovské skály okupuje skupinka neškodných horolezců. Netrvá dlouho a hrajeme si na ně také. Drtivá většina naší pospolitosti, především její nejmladší reprezentanti, postupně prolézají všechny dostupné škvíry, šplhají nahoru i dolů a z desetimetrových výšek mávají na své letitější či méně odvážné kamarády.

Ikonické místo starých trampů i současných skáloplazů oplývá spoustou zajímavých zákoutí. Různě zprohýbané stěny vyzdobené většími či menšími voštinami v tuto roční dobu navíc vyzdobily svěže zelené lístky pučících břízek či stejně zbarvené trsy probuzeného borůvčí. I ten, kdo jen posedává v nižších sférách, si tady musí přijít na své. Lačnovské skály prostě nikdy nikoho nezklamou.

Žlutá značka nás posléze svádí do údolí. Vybrala si pro to nejprudší svah v okolí. Během necelé čtvrthodinky jsme u poslední přírodní zajímavosti. Dolní skály se uvelebily v příkrém kopci na druhé straně hluboké ráztoky. Dobrá polovina naší putující skupiny se proto spokojí s nenáročným pohledem z žabí perspektivy. Neposední výzkumníci však nekompromisně míří nahoru. Kolmé skalní stěny tu šplhají do čtrnáctimetrové výšky. Ten, kdo ji klikatou pěšinou překoná, obdrží příjemnou odměnu. Ze skalního ostrohu dohlédne až k lačnovskému hornímu konci, kde nás už netrpělivě vyčkávají naše odpočívající přibližovadla.

Nebojácné vrcholové družstvo, které postupně zdolává vyvýšený skalní ostroh, tvoří i nesporná hrdinka dne, malá Františka. Nepřehlédnutelné, růžově oděné děvčátko sice vystoupá k výšinám s cizí pomocí, ale to na její odvaze nic neubírá. Na své si tady přicházejí především školou povinní ogaři z Hošťálkové. Jejich obratnost a dobrodružstvím posedlé povahy úspěšně konkurují opatrnosti a zkušenosti jejich postarších spolulezců.

Teď už zbývá jen nezbytný pěší přesun k autům. Začíná kamením vyzdobeným klesajícím krpálem, který později přechází ve vodou vymletá hluboká koryta. Pětinásobná babička Ellen by mohla vyprávět. Výzdoba její pravé nohavice ji bude provázet až do příštího velkého prádla, které tím pádem přijde na řadu co nevidět.

Předčasné jaro už vylákalo na pastvu stádo oveček. Jsou obklopeny skotačícími jehňátky a dosvědčují, že do valašské krajiny naprosto přirozeně náleží. Na návrat tepla zareagovaly i zastíněné stráně okolních lesů. Nejen, že tu rozkvetla všelijaká barevná kvítka, ale jedno místo dokonce prozrazuje výskyt nějakých zlatavých exotických hub.

Dětská část výpravy před samým závěrem vřele vítá výskyt průlezek, houpaček a jiných zařízení k nezřízenému dovádění. Letitější poutníci naopak obdivují přívětivou krajinu, která se po kilometrech v nekonečném lese opět doširoka otevřela.

Protože původní osádka, tvořená dvěma významnými Pavly, dala pro zpáteční cestu přednost neskonale atraktivnější Simoně, mám na závěr zcela volné ruce a domů nemusím dvakrát pospíchat. Vydám se proto na osamělý špacír podél Lačnova, kde v současné době sídlí něco přes osm stovek smrtelníků. Dědina to neměla v minulosti ani trochu lehké. Před staletími tu vraždili Tataři a kurucové, v polovině minulého století už vzpomínaní árijci. Co bude dál, to nikdo netuší. Doufejme, že nakonec zvítězí poselství, které snad zaznívá z lačnovského kostela. Protože byl postaven za komunistů, nesměl být v centru obce, ale až daleko za humny. Je zdaleka viditelný, krajině dodává příjemný ráz a navzdory záměru komančů působí jako dominanta této sympatické vesnice. Zamávám jí z protějšího návrší a pak už v pohodě věrnou fordkou drkotám zeleným údolím říčky Senice a později i nápadně vodnatější Vsetínské Bečvy.

-------------- (((-: AHOJ :-))) --------------