PŘES JAVORNÍK CHODNÍK

Malý svatováclavský vandr

Nevyužít svatováclavského volna k pobytu na čerstvém vzduchu by bylo nepochybně velkým hříchem. S bráchou Antonínem vyrážíme brzo ráno na Velký Javorník. Vypadá to na pěkný podzimní den s dalekými výhledy k Beskydům a místy i na Slovensko.

Bráchu, který pokračuje k Portáši, později střídá moje žena Alenka, která pobývala služebně ve Velkých Karlovicích. První zastavení nemůže být jinde, než v plantáži zralých borůvek.

Potulujeme se pak po okolí a pátráme po nějakém vhodném plácku k přenocování. Vybíráme přístřešek s ohništěm v sedle pod javornickým vrcholem. Nádherně romantický západ slunce přechází ve větrnou noc. Alenka ji přečkává na lavici, moje maličkost se ukládá pod nebeskou klenbu kousek od plápolajícího ohně.

Chladné ráno nás vítá mlhavým oparem a orosenou trávou. K nemalé radosti právě probuzených poutníků se rodí další pohodový den. Přes Javorník chodník bude brzo zase plný bicyklistů, pěšáků i jejich psů. 

Než tu bude na Václava  jako na Václaváku, je třeba doplnit kalorie. Jak je to u kotlíkářů zvykem, bude to znovu  v blízkosti plamenů, které dodávají  žár k vaření i dobrou náladu k bohatě prostřenému stolu.

Po snídani si dáváme lehký špacír na Ztracenec a poté ještě pohodový relax na stráni s dalekým výhledem.

Končí svatováclavské volno a my se loučíme se sluncem, větrem i barvami podzimu. Tak, ať žijí Václavové!