Rakouskem a okolím - část 1.

Rakouskem a okolím - část 1.

 DO VÍDEŇSKÉHO LESA

Přes území našeho jižního souseda jsem pádil nesčetněkrát. Nejdřív za humanitárkou do válkou poničených jugoslávských satelitů, později za sluncem k vyhřátým mořským plážím. Kromě dvou tří porevolučních zájezdů se v Rakousku takřka nestavělo. Je načase se polepšit. Tato země za to určitě stojí.

Je začátek září roku jedenáct a přede mnou jsou takřka tři týdny svobody.  S bráchou Antonínem a jeho synátorem Lukášem se domlouváme, jak s nimi co nejefektivněji naložit. V této sestavě to na přímořské opékání určitě nevypadá. Zkusíme proto zamířit jen kousek za humna, do východní části rakouských Alp.

Druhého devátý se máme po ránu setkat na břeclavském nádraží. Přichvátal jsem tady ještě za tmy ze služební cesty na vídeňské letiště, neznám přesný čas příjezdů  a tak tu stepuji u každého vlaku. Rodinní příslušníci stále nikde, zato z jednoho severního pacifiku vystupuje dvacetiletý Jakub, kterého znám ze zlínského společenství adventistů. S lehkým baťůžkem   míří k poněkud vyšším sférám v západnějších oblastech alpských velehor. Každopádně je to borec, když si troufne vyrazit na tři dny a sám.

Brácha přijíždí z valašských kotárů na čas, s Pražáky je to, jako obvykle, horší. Expresu z Matičky stověžaté klekla někde v poli lokomotiva  a tak se s Lukášem potkáváme málem před polednem. Spěšně osedláváme mého postaršího renaulta a nabíráme kurs ke krásnému modrému Dunaji. V metropoli jsme kolem poledne a než ji v tom hustém provozu přepálíme, přidává se další hodina. Za Vídní se už stáčíme k horám, u Allandu opouštíme dálnici a po čtyřiceti kilometrech malebným Vídeňským lesem jsme u naší první zastávky.

Myrafalle je známá svými divokými kaskádami. Vypadaly by však mnohem divočeji, kdyby je  důkladní Rakušané nevybavili bytelným dřevěným schodištěm. To je tady vidět daleko víc než zpěněná voda padající z vápencových balvanů. Za nemalé vstupné však musíme dostat náležitý komfort. Na skalnaté návrší s parádním výhledem však naštěstí už žádné schody nevedou

Pár kilometrů odsud je další přírodní zajímavost, takzvaný Turkenloch. Není vyloučeno, že ve zdejších jeskyních kdysi Osmani nedusili houfy odbojných Germánů, tentokrát se tu však nevyskytuje takřka ani noha. Dokonce ani výběrčí poplatků za vstup, takže absolvování lehké ferraty se skalními otvory a několika žebříky  ve svislých stěnách máme úplně gratis.