Řeči z cesty

středa 17. října 2018

CHÁTRA V BESKYDECH

osmadvacátý slet chátrajících

Několik vět úvodem

V Beskydech se čas od času neobjevuje pouze hnědý brtník, ale i příslušníci samozvaného sdružení Chátra. Právě v tomto pohoří se v polovině šedesátých let minulého století sešlo pár vykutálených holobrádků, jakož i neobyčejně vnadných slečen, aby tu pod bedlivým dozorem jistého Velkého náčelníka strávili jeden nezapomenutelný prázdninový týden, který se pak po mnoho let a na rozličných místech opakoval. Samozřejmě bez požehnání tehdy vládnoucího Rudého bratrstva a proto s větším či menším rizikem.

Těsně po Velké sametové kohosi napadlo účastníky dávných táborů znovu sezvat do Beskyd a společně na zašlé časy zlatého mládí zavzpomínat. Což se opět neobešlo bez opakování, které se letošním srazem posunulo k úctyhodné osmadvacáté příčce.

Z aktuální pozvánky vyplývalo, že se tento rok shromáždíme poblíž Třince, někde Pod lipami. Naštěstí tam kdosi před časem postavil chalupu, ve které mohla necelá dvacítka více či méně zchátralých najít pohodové víkendové útočiště.

Vlastní program se i tentokrát nesl v duchu starých dobrých tradic. Páteční srocení s bohatou večeří, sobotní dopoledne s vydatnou snídaní a následným duchovním programem, hospodský oběd s výtečnými kuřecími řízky a přenádherný výlet na kopec zvaný Filipka. Poté nevyhnutelné společné fotografování před domem korespondujícím se současným stavem fotografovaných a pak už jenom podvečerní dort, večerní večeře, veselé historky, jakož i tradiční nostalgické pozpěvování. Pokud pomineme opětné ranní a polední přecpávací manévry, neděle se blýskla nejen parádním špacírem po okolí, ale i velice inspirativním spirituálním sdílením. A skončila obvyklým objímáním s nadějí, že, pokud to bude v harmonii se záměry Všemohoucího, sejdeme se v tomto čase za rok někde spolu zas.

Několik fotek závěrem