H.H.H.H.ToUR
(-: hahahaha túr :-)
Hrachovec-Hlaváčky-Hutisko-Hrozenkov
recesní pochod
veselých krav
2004
---------------------------------------------------------------------------------------------------
HISTORIE ADRY
VALMEZ
část jednačtyřicátá
Tradice slavných kravích pochodů pokračuje 6. června L.P.
2004 už svým 8. ročníkem. Tentokrát ve znamení písmene H, potažmo hrachové
kaše. Místem startu je totiž železniční zastávka Hrachovec. Tak jako v minulých
letech je možno absolvovat jedenácti, dvaadvaceti čí třiatřicetikilometrové trasy,
které končí buď na Hlaváčkách, v Hutisku nebo v Hrozenkově.
Přestože prší, prší, jen se leje, na startu se schází více
než čtyřicet odhodlaných pěšáků. Skupina Náhoda i tentokrát vybrnkává všeobecně
známé evergreeny, tým adrácké účetní Ellen vybírá startovné a Jura Wagner
rozbaluje své originální transparenty. Největší úspěch sklízí heslo „S hovězím
dobytkem za věčím korytem“ a „Mgr Alena Rusová, kandidátka Chátry do evropského
parlamentu“. Zmíněná náčelnice zlínské Adry, která ani tentokrát na pochodu
nechybí, je totiž až nápadně podobná jisté političce, jejíž portréty teď údajně
zdobí každý druhý roh krajského města. Předvolební kampaň prvních
česko-evropských voleb totiž už jede na plné obrátky.
Čtyřicetihlavý průvod se srocuje před nádražní budovou a poté
zamíří k Hrachovci. Kromě už zmíněných transparentů se v něm objevují i další
pozoruhodné tématické hlášky, například „Nacpáni naší hrachovou kaší vstupujem´
do Unie, ať si vůně užije!“
Účastníci se protáhnou Hrachovcem a přes Vichury vystoupají k
horní stanici veselského lyžařského vleku. Vytrvalý déšť naštěstí přechází ve
snesitelnější mrholení. A tak se může směle začít s nezbytnými předstartovními
soutěžemi, které nesou název „Hrachovecké h(a)rašení“.
Všechny discíplíny, které zatím ještě nejsou olympijskými,
jsou tak či onak spojeny s luštěninou od níž získala startovní dědina svůj
název. Patří mezi ně například „Popelčin úděl“, spočívající v klečení na hrachu
a současném oddělování zmíněné luštěniny od přisypaných rozinek. To vše se zavázanýma
očima. Dále pak „Šemíkův skok“, tedy skok daleký z místa, kdy se soutěžící
odráží ze dvou od sebe oddělených uzavřených kbelíků, přičemž vlastní odrazová
plocha je pokryta nesouvislou hrachovou vrstvou. Pak je to také „Házení hrachu
na stěnu“, kde se počítá zásah hrachovým zrnkem do otevřených úst očí či nosu
vztyčeného polystyrénového figuranta. Největší pozornost ovšem sklízí
disciplína „ Jánošíkova zrada“. Což je klasický skok daleký, ale nikoliv s
přistáním v písku, nýbrž na hrachem bohatě posypané ploše. Že doskok nikdo ze
soutěžících nemůže ustát, je předem více než jasné.
Součástí soutěžního areálu je i tak zvaný Hrachshop
Hrachovec, jehož odpovědným vedoucím je jistý Budulínek. Podávaným menu nemůže
být samozřejmě nic jiného než nefalšovaná hrachová kaše. Zvukovou kulisu i tady
zajišťuje už vzpomínaná Náhoda, zrakovou pak další tématická hesla, jako třeba
„Městské radě na zkrácení schůzí dodáme naši hrachovou kaši! Valašské plynárny
Hrachovec“ nebo „Smíchej hrst hrachu a dva doušky slin, celou trať profrčíš na
plný plyn!“ Poněkud morbidně naopak
působí volební plakát Strany veselé krávy. Kandidátkou do evropských voleb je
padlá, značně rozdrásaná dojnice, která však voličům slibuje, že slouží až do
roztrhání těla.
Skutečné pochodování začíná vlastně až tady. Ani ne tak
pochodování, jako spíš tanec na kluzkém blátě. Míříme ke Lhotě a pak hřebenem
přes videčské paseky a Měrov až k cíli první etapy na Hlaváčkách. Potkáváme
nejen spřátelené krávy, ale také rohaté kozy či plazící se hlemýždě. Zoologickou
sestavu ještě doplňují dvě domestikované psovité šelmy náležejí nerozlučné
dvojce přítomných paniček v podobě Mikové Zdeňky a Ešlerovic Květuše.
Hrdiny první jedenáctikilometrové etapy jsou jednoznačně
Barbora a Aleš od žďárských Studených.
Celou tuto trasu totiž absolvují ve společnosti svých dvou synů. Ani ne
dvouletého Juráše a sotva půlročního Ondráše.
Podél barvami hýřící „perníkové chaloupky“se konečně vydrápeme k roztomilé hospůdce „Na dílech“. Zastavení pod její střechou je v dané situaci nezbytné. Zatímco si většina povadlých pěšáků dopřává něco na zahřátí, Toncek a Jura zde na zápraží hrdě vystavují své nadprůměrně vyvinuté břišní svalstvo.
Pozadu nezůstává ani notorická pozérka Alena. Ztotožňuje se s pohádkovou postavou na starém fukaru a mazaně láká kolemjdoucí do své otevřené náruče. Čmelák, který jí prostoduše naletí, musí pak její vnadné tělo poponášet na svých pochroumaných bedrech. Jestli se mu toto konkrétní břímě jeví jako rozkošné a lehké, to musí prozradit jenom on sám.
Další trasa už neúprosně směřuje k Tanečnici, s možností
odbočky na Hutisko. Tam ale nikdo z přítomných nemíří, takže celá sestava v
počtu úctyhodných třiadvaceti duší pokračuje k hlavnímu hřebeni Vsetínských
vrchů. Značka vede orosenými loukami i temnými houštinami a jenom málokde
nabídne jakž takž schůdný terén. V síle hrachové kaše a čerstvého chleba, což
je stěžejním zdrojem dnešních kalorií, se však i devět set metrů vysoký horský
předěl dá zvládnout bez viditelnějších potíží. Pokud se ovšem mezi ně nepočítá
nedobrovolné vdechování plynných substancí, které díky konzumovaným jmenovaným
surovinám pěšáci často a ve velkém upouštějí do okolí. Mimo jiné proto, aby
aspoň trošičku naředili až trapně čistý valašský vzduch.
Modrá značka pak už vytrvale klesá zeleným údolím do cílového
Hrozenkova. Nejdříve přes hluboké hvozdy, později kolem roztroušených usedlostí,
a pak už trapně slušnou silničkou lemovanou obydlenými chalupami.
Podobně jako dnešní start, je i konečný cíl u vlakového
nádraží. Všem, kteří hrdinně zdolali všech třiatřicet kilometrů, je podávána
domácí hrachová polévka a balíček rozinek. To proto, že současný Nový Hrozenkov
se kdysi jmenoval Rozinka.
Posledním bodem programu je závěrečné účtování. Vybranou
částku ze startovného ve výši 1 911 korun přebírá přítomná předsedkyně sdružení
Člověk člověku, MUDr Hana Opltová. Peníze mají být použity na nákup speciálních
židlí a rehabilitačních pomůcek pro dvě postižené děti z Krhové.
Žádné komentáře:
Okomentovat