ADRAMIX

2005

HISTORIE ADRY VALMEZ

část devětačtyřicátá

 

Tsunami 

Na vánoční tragédii v Asii, kde se přehnala ničivá vlna tsunami, pochopitelně reaguje i meziříčská Adra. Není divu, zahynula při ní i přímá účastnice první valašské adrácké akce Balíček pro kamaráda, zpěvačka a muzikantka Marie Manďáková a její rodina. Byla kamarádkou a profesní kolegyní naší spolupracovnice Zdeny Pimkové. Hned po vánocích se opráší tři kulaté pokladničky a jedna velká hranatá a den před Silvestrem roku 2004 jsou už úředně zapečetěné. Větší z nich se brzy nato ocitá v prodejně Albert na ulici Boženy Němcové, kde byla v souvislosti s různými katastrofami už několikrát. Během měsíce ledna se v ní shromáždí celkem 16 633,50 Kč.

 

Tři menší kasičky nalézají své místo v prodejně barev a laků Dekora. Tady bylo ostatně vůbec první sběrné místo finančních darů, a to už před deseti roky v souvislosti s krizí na Balkáně. Pozdější sčítání ukáže, že zákazníci prodejny do nich upustili 12 899, 50 českých korun.

Vzápětí se hlásí další instituce. V prvé řadě meziříčský Městský úřad v zastoupení svého pracovníka Václava Zelenky. Zaměstnanci věnují na pomoc obětem katastrofy 4 450 Kč.

Následuje Domov důchodců v Podlesí, kde se Adra různými způsoby angažuje už od roku 1997. Je to neuvěřitelné, ale senioři společně s personálem během několika dnů pokladničku zcela zaplnili a vynutili si dodání druhé. Když se obsah obou sesypal dohromady, součet činil 7 917,50 korun.

Nevídanou iniciativu projevuje také vedení Integrované střední školy. Ryze dámská úderka vedená  nadprůměrně schopnou ředitelkou Milenou Michalíkovou namotivuje učedníky natolik, že se v jejich kasičce shromáždí celkem 4 553 Kč.

Konkurenční Střední odborné učiliště potravinářské nasbírá 3 882 korun a rehabilitační centrum v Čeladné, kam se rovněž dostane naše pokladnička přihodí dalších 2 392 Kč. Sečteno, podtrženo, obsah všech vynesl 60 457 korun a 50 haléřů.

To ovšem není zdaleka všechno. Peníze přinášejí i jednotliví dárci. Třeba Stěpán Hurta pětistovku a notorický přispívatel Bohumil Krúpa rovné dva tisíce. Samostatnou sbírku mezi zaměstnanci a klienty rovněž zorganizoval rožnovský Domov důchodců. Shromáždil bez pětistovky rovných dvacet tisíc! Pozadu nezůstaly ani meziříčské křesťanské církve. Během lednových aliančních shromáždění věřící věnovali něco přes osmnáct tisícovek. Nesmíme zapomenout ani na dobrovolné vstupné z besed Adraklubu zdraví, které činí přibližně 450 korun. Když se úplně všechno nakonec sesype na jednu hromadu, napočítáme v ní více než sto tisíc českých korun.

Dobrovolnické centrum 

Po Frýdku Místku vzniká Dobrovolnické centrum Adry také v našem Valašském Meziříčí. Za jeho vznikem stojí dlouhodobá snaha spřátelených neziskovek, především ředitelky Charity  Zdislavy Odstrčilové. Zorganizováním je už v předstihu pověřena ochotná a osvědčená dobrovolnice, Lidka Obadalová. Čerstvě provdaná štíhlá blondýnka si na pomoc přibírá jistého Drahomíra Streita. Startovním dnem se stává 3. leden 2005. Postupně se uzavírají smlouvy s tak zvanými přijímacími organizacemi, do nichž budou dobrovolníci docházet. Pro začátek se jedná o zmíněnou Charitu, Diakonii, Hospic Citadela a Domov důchodců v Podlesí. Po deseti letech existence divokého valašského adrování  dochází k zásadnímu přelomu. Adra Valmez se konečně zařadí mezi profesionály!

 Zdravotníkem na Srí Lance

beseda Aleše Bárty a Jiřiny Špelinové

Zmíněný Aleš s Jiřinou, zdravotníci z Pardubic, kteří se nedávno vrátili z dobrovolnické mise na Srí Lanku, která byla rovněž značně poničena vlnou tsunami, se v únoru 2005 objevují v meziříčské knihovně. Vyprávějí o tom, jak se bezprostředně po prvních poplašných zprávách vydali do Asie a až za pochodu oslovovali jednotlivé neziskovky, které by je zaštítily. Zareaguje pouze zlínská Adra. Díky projektu Adra Úl, který úspěšně mnoho let provozuje, operativně zajišťuje vše potřebné,  takže zatím zcela neznámí dobrodinci mohou pomáhat způsobem, o jakém se jim ani nesnilo. Jejich vyprávění doslova bere posluchačům dech. O to krásnější je zjištění, že mnoha českým občanům není osud vzdálených nešťastníků lhostejný. Jak se později ukáže Česká republika je při přepočtu darů na obyvatele, první zemí na světě!

Pochod bystrých krav

Bystřička – Bystřice pod Hostýnem 

Tradiční recesní pochod se tentokrát koná pod patronací čerstvě narozeného Dobrovolnického centra, konkrétně jeho náčelnice Lidky Obadalové. Ostrý start je 5. červnana u vlakového nádraží na Bystřičce. Sejde se docela početný dav, který čeká  pětatřicetikilometrová trasa. Samozřejmě, s možností jakéhokoliv individuálního zkrácení. Účastníci uhradí startovné vy výši počtu předpokládaných ušlapaných kilometrů, které bude věnováno rodičům dvou mentálně postižených dívek.

Na Mikulůvce dochází k nepostradatelným recesním soutěžím, chcete-li, kravinám. Bez nich si už žádný adrácký pochod ani nejde představit. Smích v kombinaci s pohybem na čerstvém vzduchu, to je ta zdaleka nejlepší kombinace.

Po slušné silničce dav vystoupá na Lázy. Krajina se konečně otevírá! Svítí slunce, pofukuje vlahý májový větří a zelené okolí zdobí barevné květy. Zůstat dnes doma za pecí by bylo neodpustitelným hříchem!

Pokračuje se dál! Červená značka míří k půvabnému Bílavsku a pak prudce padá lesem k Rajnochovicím. U zdejšího mohutného kostela je hlavní zastávka. Pekař František Králík rozdává ještě teplá chleby, Štěpán Hurta se svou Anežkou mu ochotně asistují a doprovodný šofér Pepa rozdává koblihy  a další nadýchané pečivo. Někteří jedinci tady po 14 kilometrech končí, ti statečnější jsou odhodláni dojít až do cílové Bystřice. Což znamená překonání docela významného zalesněného návrší. Dalším odpočinkovým bodem totiž bude Tesák.

Finálový úsek už vede vyloženě s kopce, takže nálada je u většiny vytrvalců překvapivě výborná. Dokonce vydrží i po většinu zpáteční cesty vlakem. Když ne u někoho jiného, pak u sourozenců Češkových zcela určitě. Navzdory tomu, že do spodní strany chodidel se ty desítky našlapaných kilometrů docela bolestně otiskly.

 

Rozhovor s Evou Janíkovou 

Sotva se krhovská Eva Janíková vrátí z Ukrajiny, už ji odchytává Valašská televize! Lehce znavená dobrovolnice se snaží odpovídat na zvídavé otázka naší známé redaktorky Dáši Církvové. Zajímá ji, proč na někdejší Podkarpatskou Rus vyrazila, co tam dělala a jaké vzpomínky si odnáší domů. A také na to, zda mají takové dobrodružně humanitární akce smysl. Pro Evu zcela určitě mají, protože budoucnost ji na podobných akcích nachytá ještě několikrát.

Praktická výpomoc Kojeneckému ústavu 

Přestože se tradiční tuzemská Adrabrigáda letos výjimečně nekoná, Kojenecký ústav ani tak nepřijde úplně zkrátka. Pár nejmenovaných borců se od září do října zaměří na opravu nátěrů okenních rámů a na kompletní natření zahradního nábytku. Jak dosvědčuje vytavená Darovací smlouva, celková hodnota odvedených prací činí 12 167 Kč.

Nátěry v Domově důchodců 

Každoroční natěračské aktivity v Domově důchodců nejsou přerušeny ani v roce 2005. Ošetření si vyžádaly často využívané, a tím i docela omšelé venkovní lavičky. Nová vrstva barvy je nejen zkrášlí, ale i podstatně prodlouží jejich životnost. Navíc zcela grátis, protože akce probíhá pod hlavičkou  Adry, která se přirozeně řadí k organizacím neziskovým.

Setkání adráků ve Zlíně 

Dnes už tradiční dvoudenní setkání českých adráků se opět koná v Moskvě. Samozřejmě v té, co stojí ve Zlíně. Sobotní dopoledne začíná bohoslužbou, odpoledne už je řeč jen o křesťanství v reálné praxi. Jednotlivé sekce podávají zprávy o činnosti v uplynulém roce. Je docela potěšitelné, že se mezi vystupujícími objevuje i naše Lidka. Dává na vědomí, že se valašská Adra rozrostla o Dobrovolnické centrum. V pořadí druhé, nanejvýš třetí v republice.

Poměrně hodně prostoru se rovněž věnuje letošní pomoci Adry v oblastech postižených zničující vlnou tsunami. Účastníci setkání mají možnost vyslechnout svědectví lidí, kteří byli přímo na místě.   Tedy Jana Bárty, Slávka Vursta, hasičů a také populární zdravotnické dvojice v podobě Aleše Bárty a Jiřiny Špelinové.

Večerní sobotní kulturní program zajišťuje svobodomyslně vyhlížející skupina Ženáči. Jejich nekomplikovaná křesťanská country hudba sice ne všechny nadchne k jásotu, drtivou většinu běžných adráckých služebníků však velice přívětivě pohladí po duši.

Protože i této akci suverénně velí nepřekonatelná Alena Rusová, určitě nesmí  chybět tisková konference. Je na ní přítomen i můj, svým způsobem pokrevní brácha Luděk Svrček, který na tomto setkání servíruje stravu duchovní. O tu novináři, především Slávka Červená z Blesku, moc zájmu nejeví, zato se zajímá o pozadí našeho příbuzenského svazku. Páté výročí transplantace před jejíma očima oslavíme mléčným přípitkem, což se údajně objeví i v jejich pochybných populárních novinách.

Valašská Adra je zde zastoupena nejen  nejméně čtyřmi účastníky, ale také dvojicí výstavních panelů. Jeden poukazuje na reálné aktivity naší pobočky, druhý ve značné nadsázce míří na celou českou neziskovku. Už odtajnění zkratky ADRA je poněkud překvapivé. Zní takto: Armáda Diletantsky Reagujících Amatérů. Na ploše se objevuje minulé i současné adrácké sloupoví, pochopitelně s patřičným, dokonale „pravdivým“ komentářem.

Nedělní pracovní dopoledne vystřídá dobrovolný oddychově naučný program. Přejdeme do protější chalupy, tedy Baťova mrakodrapu, kde se nachází Obuvnické muzeum a tisíc dalších zajímavostí, se kterými nás postupně seznámí nejméně dvě věci znalé průvodkyně. Kromě věhlasného výtahu, strojovny a velice bohaté kolekce nejrůznějších bot, střevíců a sandálů si můžeme prohlédnout i skutečného ševce při jeho řemeslně náročné ruční práci. A také se podívat na Zlín trochu spatra, to znamená ze střešní terasy kdysi nejvyššího baráku v Československu.

 

Setkání končí hudbou a tancem. Pochopitelně, v podání poloprofesionálů.  Muzika však rozproudí i některé nejmenované adráky. Doufejme, že svůj svižně započatý rytmus neztratí ani naše milovaná česká Adra, jejíž plenární srocení tímto definitivně skončilo.

 Pomoc bez hranic

besedy o adopci na dálku 

Adopce na dálku, vzdělávací projekt, který vedle Charity realizuje i česká Adra, zatoužili přiblížit účastníci besed ve Vsetínské knihovně. Besedu v podání mé maličkosti organizuje Dámský klub vedený Renátou Chlebkovou a zároveň místoředitelka zmíněného zařízení, Marie Pokorná z Huslenek. Povídání o Bangladéši a především o projektu BangBaby, doplněné poměrně čerstvými obrázky z jarní mise kopudivu zajímají většinu naslouchajících a není vyloučeno, že se do něj někdo z přítomných může aktivně zapojit.

Beseda se stejným názvem, obsahem i přednášejícím se o měsíc později opakuje i ve Valašském Meziříčí. Spolupořadatelem je tentokrát místní Charita a místem konání budova kostela Církve českobratrské evangelické. Akce se koná v rámci projektu Rodina bez hranic, který pomáhá propagovat sponzorování vzdělání v chudých částech naší zeměkoule.

 

Koncert pro dobrovolníky 

8. prosince 2005 se u příležitosti Mezinárodního dne dobrovolníků koná slavnostní koncert. V jeho rámci je poděkováno všem, kteří ve Valašském Meziříčí tak či onak nezištně během uplynulého pomáhali. Na programu je vystoupení žáků Základní umělecké školy, předání děkovných plaket  a další záležitosti. Všechno se pochopitelně děje pod taktovkou vedoucí Dobrovolnického centra, Lidky Obadalové.

Kluby zdraví  

Během celého roku 2025 se pod vedením Květy Ešlerové podaří zorganizovat celkem šest klubových setkání. Tři z nich jsou pod hlavičkou tzv. New Startu, tedy komplexního programu na upevnění zdraví. Na téma výživy promluví Dagmar Černá, problematiku úlohy pohybu avody zase nakousne Renáta Chlebková. První letošní akcí je ovšem beseda Kateřiny Janovské, která, podobně jako před rokem promluví o problému nadváhy. Svá slova dokresluje velice zajímavou výstavkou. Konec roku naopak završí dvě docela odlišné besedy. V listopadu Ferdinand Janek popovídá o důležitosti vydatné snídaně a v prosinci zase Hynek Dona o humanitární pomoci na Zakarpatské Ukrajině. Toto předvánoční adventní setkání u čaje a vonícího pečiva příjemně zakončí nejen sérii akcí Adraklubu zdraví, ale i veškerých letošních dobročinných aktivit.

 ((((((((((((((((((((-: adra :-))))))))))))))))))))