klopýtaly ovce
PŘES OZNICKÉ KOPCE
-----------------------------------------------------------------------------------------------
ekušpacír číslo jedna
tentokrát v duchu Národního týdne manželství
na téma
KOŘENY a KŘÍDLA
Budiž hned v úvodu upřesněno, že součástí ekumenického stáda, které se 11. února L.P. 2024 ocitá v katastru obce Oznice, jsou nejen ovce, ale také berani a pes. Dokonce i jeden nepřehlédnutelný Zajíček! Jak sám o sobě tvrdí, vůbec největší ve Střední Evropě!
Hodinu po poledni se v centru uvedené dědiny srocuje jedenáct lidských, potažmo Zaječích duší a už vzpomínaný jezevčík. Akci připravilo Centrum pro rodinu s nenápadnou podporou meziříčské Adry. Za vším je třeba hledat účastnici posledních výšlapů TTT, nenapravitelně vitální Janu Trusinovou, jež ze zmíněné vesnice pochází. Je třeba dodat, že právě ona je hlavou nedávno založeného Centra, a že z její iniciativy dochází k pokusu o obnovení covidem přerušených ekuvýšlapů. V budoucnu by se měly pyšnit názvem Ekušpacíry a kromě běžných vyznavačů pěšího trajdání by měly přilákat i rodiny s většími či menšími dětmi. Tentokrát tuto krevní skupinu reprezentuje pouze hranická Simona se svou neposednou dcerou Stázinkou.
Zatímco devatero účastníků a jeden pes stoupá dědinou po svých, Zajíčkovskou dvojici na kopec popohání stovka pod kapotou ukrytých koní. Chalup postupně ubývá a odkrývají se první výhledy do kraje. Ale ty dnes nejsou kdovíjak daleké. Brání tomu šedivé cáry mraků, ze kterých se pomalu a jistě začíná snášet nebeská vláha. Protože však na špacír nevyrazily žádné napomádované slečinky či namachrovaní kavárensko-lázenští pochůzkáři, aktuální počasí představuje jenom naprosto zanedbatelnou překážku.
První zastávkou je místo, kde se potkávají tři okolní vesnice. Kromě Oznice také Police a Branky. Z nějakého důvodu se této vyvýšenině s dobrým rozhledem říká „U obrázku“. Ční tu k nebi dřevěný kříž a kolem Svatodušních svátků zde probíhá tradiční setkání katolicky laděných učedníků s duchovním programem. Jeho součástí bývá i oblíbené škvaření vajec a přátelské sousedské poklábosení. Nikomu to neříkejte, ale spirituální závan prý nakonec vystřídá stejně lákavá vůně nějakého spiritusu, obvykle načerno či legálně vypálené domácí slivovice.
Slivovici ani žádný jiný destilát dnes naštěstí nikdo nenabízí, zato se hned v úvodu rozevírají dvě napěchované krabice. V jedné z nich jsou výtečné ekuvýšlapové buchty se Zajíčkovic kuchyně, ve druhé nebezpečně jedlé koblížky od místních Trusinů. Netrvá dlouho, a veškerý obsah přenosných kontejnerů ladně sklouzne do jedenácti poloprázdných natěšených žaludků.
Protože, jak říká Písmo, „nejen chlebem, potažmo buchtami, živ jest člověk“, zmiňovaná náčelnice dnešního špacíru vyloví na světlo Boží tištěný úryvek z jednoho Pavlova dopisu. K aktuálně přežvýkujícímu davu zaznívá známá apoštolova výzva: „Ať už jíte či pijete nebo cokoliv jiného děláte, čiňte to ke slávě Pána...“ Stručná, nekomplikovaná rada vlastně míří do všech oblastí života. Tedy i do dnešního, jak se zdá, lehce promáčeného ekumenického pochodování, jehož se účastní zástupci nejméně čtyř denominačních chlívečků.
Jak je už v nadpisu naznačeno, tato akce má přímou souvislost s právě probíhajícím Národním týdnem manželství. Vynalézavá vedoucí jmenovaného Centra pro rodinu dnešní okruh vyznačila žlutými fáborky a tu a tam vyvěsila mapku a stylizovaný obrázek doplněný nějakou inspirativní větou týkající se partnerského soužití. Pár úvodních sdělení zůstalo nepovšimnuto, ale to, co visí jen kousek od vztyčeného kříže, například vyznává: „Jsme pro druhého oporou“. Aktuální trasa s nejméně desítkou zastavení má totiž název Cesta pro manžely. V budoucích dnech ji tedy může kdokoliv s kýmkoliv znovu absolvovat.
Pár kroků od Janina citovaného prohlášení, se vyjímá docela odlišná zvěst. Nikoliv o ztracené ovci, ale o zatoulané kočce. To, že se jí až doposud nepodařilo najít, není ani trochu podivné. Na oznámení je totiž černé na bílém uvedeno, že ji hledá „psí detektiv“. Tomu na nějaké micině určitě záleží! Jedině, že by ji svými tesáky zadávil! Avizované dva tisíce korun odměny za vypátrání jsou nicméně stále ve hře, takže není od věci pozorně slídit v terénu s vidinou případného zisku tučného nálezného.
Zdaleka největší Zajíček opouští svou fordku i neméně věrnou Drahušku a vydává se širou plání ve stopách devítičlenného stáda. Brzy mu však dochází, že by se tu, podobně jako vzpomenutá kočkovitá šelma, mohl ztratit i on, a posléze viset na nějakém veřejně viditelném oznámení. Případně se v tom dokonale přehledném terénu stát terčem pro nějakého krvežíznivého myslivce. A tak raději zavčasu zařadí zpátečku a pokorně zamíří ke své drahé ochránkyni i vyčkávajícímu šedivému přibližovadlu. Cíl své mise, totiž rozdání nezapomenutelných koláčků, už před malou chvílí dokonale naplnil.
Zbytek světa zatím spokojeně pokračuje přes nádhernou, rozlehlou louku. Na jednom z keřů visí další manželská připomínka: „Chybovat je lidské, umíme si odpouštět“. U Trusinů to nepochybně funguje. Ve většině případů je to však k zaplakání. Orosený povrch plakátku tomu dává plně zapravdu.
Pohodovou trávu vystřídala rozblácená lesní cesta. Čím dál špinavějším poutníkům tu bije do očí nové, poněkud nedokončené sdělení: „Náš vztah mi dává křídla, když...“Doplnění mohou být, pochopitelně, různá. Pokud si v dané situaci zabahněná partnerka usmyslí, že křídla jí narostou jedině v případě, že ji bude v tom marastu manžel poponášet v náručí, pak mohou nastat docela neřešitelné problémy.
Příští lesní úsek se k blátu přidávají docela rozměrné kaluže. Později ještě klikatý chodník překonávající pohozené mlází či vyvrácené stromy. Zkrátka a dobře, naprosto věrný obraz běžného manželství. Právě tady si Pavel pozorně prohlíží další doporučení: „Plánujte spolu další procházky, případně dovolenou...“Být na takovéto procházce, neřku-li dovolené, Pavlova partnerka Zdena, potom by zde musel okamžitě přibrzdit vyprošťovací vrtulník a s dokonale zchvácenou manželkou střemhlavě odplachtit do bezpečí. Tichá domácnost na příští měsíce by byla naprosto spolehlivě zaručena. Že to tady bez větší újmy na vztahu přežily dva přítomné páry a dokonce i jeden krátkonohý jezevčík, zůstává záhadou bermudského trojúhelníku.
Zkouška ohněm, tedy klouzavým bahnem, je za zády a pospolitost dál pochoduje širokorozchodnou lesní cestou, zvanou Václavák. Ten ovšem co nevidět skončí na další travnaté ploše. Čarabovská, jak se tento kraj světa nazývá, běžně oplývá přímo kouzelnými výhledy ke Vsetínským vrchům, Radhošti a dalším romantickým vyvýšeninám. Díky neustávajícímu zahradnickému deštíku a stále se mračícím nebesům je však tato vymoženost poněkud omezená. Jako mávnutím kouzelného proutku se však na scéně zničehonic objevuje autentický bar! Rozjásaným i ufňukaným turistům nabízí za pouhých pár šupů spolehlivé vylepšení nálady. Jak se zdá, nikdo z přítomných to v tuto chvíli nepotřebuje. Opojení z překonání minulých dramatických úseků je natolik silné, že žádný vystavený destilát by se mu ani náhodou nevyrovnal.
„Chtělo by to polibek!“, hlásá aktuální sdělení přišpendlené u svérázného rozcestníku. Jana neváhá a v těsné spolupráci se svým milovaným chotěm všem přihlížejícím demonstruje, jak se to dělá. Evidentně se to líbí nejen všem členům výpravy, ale i nehybným dřevěným sochám postávajícím v bezprostředním okolí. A pravděpodobně i nedaleko visícím Ukřižovanému, který k nekonečnému nebi vysílá prosbu o požehnání svému lidu.
A je tu poslední zastavení! V sousedství nepřehlédnutelné dřevěné zvonice, symbolu této dědiny, stojí za povšimnutí závěrečné doporučení: „Řekněte si, co se vám líbí na vašem vztahu, a co by chtělo změnu...“ Partnerské dvojice si samozřejmě odpoví po svém, naše klopýtající společenství také. Pravděpodobně by se drtivá většina zablácených pěšáků shodla na tom, že aktuální ekumenické vztahy, které na Valašsko přivála poslední doba, by měly být vychváleny až do samého nebe. A že žádné zásadní změny by asi ani nebylo zapotřebí.
Oznický cíl nemůže být nikde jinde než u Trusinů v chalupě! Atmosféru domu odtajňují optimistické barvy i srdíčkový nápis u vchodu: „Mít místo, kam se můžeš vracet, je DOMOV. Mít někoho, kdo tě má rád, je RODINA. Mít obojí je DAR...“
Předtucha rodinného tepla se naplňuje. Na stole přistává valašská kyselice a několik druhů buchet. Nejmladší syn Michael polehává u klavíru, šedovlasý patriarcha rodu přináší z nedalekého stavení sladké pozdravení i další závan dobré nálady. Lehce navlhlé odění začíná vysychat. Hrdina dne, Fabiánův lovec jezevců září štěstím. Zdaleka nejen on. Takže, naši milí Trusinovi, díky, díky, díky! Udělali jste radost nejen dnešním poutníkům, ale i společnému Pastýři, který všechny, co to s Ním myslí vážně, pomalu a jistě svolává do svého parádního ovčince...
Žádné komentáře:
Okomentovat