SMRČKIÁDA 2002

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

HISTORIE ADRY VALMEZ

část třicátá

Druhý ročník populární Smrčkiády začíná už na jaře. Dokončují se nátěry fasády a všech venkovních prvků. Materiál zajišťuje firma Dekora, provedení prací věcí znalí dobrovolníci, především notorický příznivec Adry, Pepa Vogt.

17. května L.P. 2002 je na Fugnerově ulici veselo. Před sluníčkově žlutým rohovým domem, který byl ještě před rokem nevzhlednou ruinou, stepuje bezmála stovka lidí. Kromě sponzorů, realizátorů, zástupců Města a nejrůznějších sociálně laděných organizací, také početný houf adráckých dobrovolníků. Ti nejvzdálenější sem přicestovali až z Aše či Chebu. Loňská Smrčkiáda, jíž se osobně účastnili, totiž probíhala hlavně na tomto místě.

Proslovy starosty Bohdana Mikuška, náčelnice projektu Emilie Smrčkové a dalších významných osobností končí slavnostním přestřižením červené pásky. O tento nanejvýš čestný úkon se nepostará nikdo jiný než současná ředitelka Správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, někdejší disidentka Dana Němcová.

V některých bytech se už zabydlují první nájemníci. Místnosti proto nepůsobí studeně, naopak voní novotou a přívětivou pohostinností. Přítomní adráci se nestačí divit, co se tu během necelého roku stihlo udělat. Klábosí, společně vzpomínají na loňské zážitky a slavnostní den nakonec završují posezením u sálajícího táboráku. Není bez zajímavosti, že kromě Adry jsou na seznamu sponzorů i další povědomé firmy či individua. Wagnerovi z Hošťálkové, jistý pan Kubičík ze Vsetína, Moravskoslezské sdružení církve adventistů z Ostravy, Jana Chárová z Valmezu či prodejna Dekora ze stejného města.

Otočme list a posuňme se k začátku července. Na Hranické ulici se zgruntu přestavuje další dům z projektu Pod křídly. Tentokrát z rozestavěných prostor nezaznívá jen čeština, ale i jiné jazyky. Na pomoc sem totiž přichvátalo osm dobrovolníků z Belgie a Nizozemska. Pod záštitou nadnárodní dobročinné organizace IBO – stavební řád, zde budou po celé tři příští týdny zadarmo a ve svém volném čase pomáhat při zvelebování dalšího domu pro děti z pěstounských rodin.

Není bez zajímavosti, že svoji základnu nacházejí v nedaleké církevní budově adventistů, jinak v sídle místní Adry. Adráčtí dobrovolníci to tu vloni patřičně odzkoušeli, takže nebyl problém prostory nabídnout cizincům. Dobrovolníky od sedmnácti do devětačtyřicetileti let nezvyklé ubytování uchvátilo. Nejen ubytování, ale i česká kuchyně, okolní krajina a především lidé. Přestože celé tři týdny makali na stavbě, ani jeden z nich si na práci nestěžoval. Naopak se při loučení nadšeně dělili o skvělé pocity, které v nich smysluplná manuální činnost vyvolala.

Dobrovolnickou konkurenci ze zahraničí samozřejmě registruje i místní Adra. Kromě zajištění ubytování jim přispěchá v předvečer jejich odjezdu zabrnkat samozvaná adrácká muzikální kumpanie Náhoda. Samozřejmě za přímé účasti reprezentantů Smrčkovy rodiny, především jejich nepřehlédnutelné náčelnice Emilie. Večer kolem vonícího grilu na sborové zahradě nechá ukápnout i nejedné slzičce. Svědčí o tom závěrečná slova šestačtyřicetileté lékárnické magistry Anji: „Tato pomoc byla pro nás všechny silným zážitkem. To, co jsme tady prožili, na to se zkrátka nedá zapomenout. Všichni máme pocit, že jsme s tímto městem, s tímto projektem a s lidmi, kteří na něm pracují, nějak spjati, že patří k nám. Teď, když se nám přiblížil konec pobytu, padá na nás takový zvláštní smutek. Všichni cítíme, že nám něco hezkého končí. A všichni také vidíme, že to samé cítí i naši přátelé z občanského sdružení Pod křídly…“

Netrvá dlouho a na stavbě nastupuje nová směna dobrovolníků. Tentokrát pod hlavičkou české Adry. Náčelníkem se stává ostřílený Libor Hurta ze Vsetína, který v barvách zmíněné humanitárky už pomáhal nejen doma, ale i v balkánském Kosovu. Pomocí jemu rovnou je jeho aktuální přítelkyně, jistá Martina Lesáková z Karlových Varů. Nedaleká budoucnost ukáže, že se spontánně převtělí v milovanou zákonnou manželku.

Kromě zmíněné dvojice se během příštích tří týdnů na brigádě vystřídá dalších osmadvacet mladých lidí. Nejvíc z Ostravy. Další jsou z Prahy, od Trutnova, z Havlíčkova Brodu, z Vysočiny, z Třince, od Brna, z Havířova, od Frýdku a samozřejmě i z Valašska. Celá řada z nich se aktivně účastnila i loňské Smrčkiády.

První dobrovolnická várka šplhá po lešení, upravuje a nahoru tahá rozměrné tvárnice, odstraňuje zbytky venkovních omítek, míchá maltu a všemožně pomáhá kmitajícím zednickým mistrům. Občas tu zavítá i tiskový mluvčí radnice, pan Josef Beneš a sbírá informace pro příští číslo městského Zpravodaje.

Bydlí se, stejně jako vloni, ve vedlejší modlitebně. Minimálně využívaný prostor atypického shromažďovacího sálu slouží jako klubovna i spartánská ložnice, vedlejší sborová místnost nabízí možnost vaření a stolování. Součástí společenství je také kráva. Samozřejmě ta, která měla svoji premiéru na nedávném recesním pochodu mezi Veselou a Hovězím. Paní Smrčková na ni na stránkách Adraklubu vzpomíná takto: „ No, a tato kráva pak zabírala minimálně tři spací místa, kde spali naši mladí brigádníci. Byla to velmi tichá společnice, kam ji večer postavili, tam ji ráno našli. Nebudila je a dokonce ani nevyjídala ledničku. Měla, zkrátka, dobrou náladu a nakazila jí i naše študáčky...“

Ve druhé polovině aktivního třítýdenního adrování se maká nejen v okolí stavby, ale i v samotných interiérech. Venku se bourají nepotřebné kůlny, vevnitř oškrabávají staré malby. Vyváží se stavební suť a i tentokrát je dobrovolníky zajišťován nezbytný servis pro pracující odborníky. Šestnáctiletá studentka gymnázia z Ostravy, Silvie Slavíková, například vzpomíná: „Byla jsem tady už minulý rok. Pomáhám, protože nevím, kdy budu pomoc potřebovat já. Je to moc fajn, ale moc holek a málo kluků. Druhý týden je o něco lepší než první. Kluků, tedy ogarů, je o něco víc, ale není to zas tak valné. Sranda je furt. Paní Smrčková rýpe taky furt a ještě se k ní přidali někteří její Smrčci. Jinak je tu moc dobře a určitě na tyto chvilky nezapomenu. Pokud neztratím paměť.“

Smrčkiáda ale není jenom o práci. Ve zmiňovaném Adraklubu to náčelnice sdružení vidí takto: „Stejně jako vloni jsme se scházeli k večerním posezením, pořádali jsme různé turnaje (ping-pong, fotbal, volejbal). Letos jsme však mládež nedělili na Smrčky a Adráky, protože by byla ostuda, aby Adráci stále prohrávali jako vloni. Takže to byla smíšená, Smrčko – Adrácká utkání. Zažili jsme spoustu srandy, jedni i druzí se dověděli mnoho zajímavého a myslím, že se z nás stali dobří přátelé, takže nás nespojovala jenom práce.“

Tři týdny uběhnou jako voda a přichází chvíle loučení. Do modlitebny se přemístí všecky stoly a na nich přistávají dozlatova opečená kuřátka, grilované makrely, kyselé okurčičky a nedostižný kváskový chléb. Za vším stojí spřátelený pekař František Králík a jeho dobří meziříčští známí, Anežka a Štěpán Hurtovi.

Emilie Smrčová popisuje poslední chvíle brigády těmito slovy: „Teď už mohu přiznat, že při loučení po třech týdnech se mi chtělo strašně moc brečet a moc jsem se musela ovládat. Bylo mi líto, že to vše skončilo a já měla pocit, že se naše početná rodina rozrůstala a mě přibyly další děti. Poslední večer mi tato parta mladých lidí připravila krásné překvapení. Vlastnoručně vyrobili, tedy namalovali celé adrácké tričko a ještě se na ně všichni podepsali. Způsob předání, kdy jeden po druhém vycházeli z kuchyně a tvořili špalír ke mně a jako poslední vyšla Jiřka, blonďaté sluníčko a pronesla poděkování, byl nezapomenutelný. V půlnoci se všichni postavili dopředu a zazpívali mi moji oblíbenou píseň „Obláček“, kterou pro mne nacvičili. No, co dodat? Znovu mi ta vzpomínka vhání slzy do očí. A při mém odchodu, kdy jsem se z ulice ohlédla, stáli všichni před modlitebnou a nocí se rozezvučelo zvonění keramických zvonečků, které od nás dostali na památku.“

Jakkoli je Smrčkiáda primárně ve znamení projektu Pod křídly, ani letos se nezapomnělo na Kojenecký ústav. Zatímco toto zařízení darovalo Adře nepotřebné kočárky, hračky a ošacení, adráčtí brigádníci na oplátku natřeli drátěný plot a několik dětských postýlek. Pomáhali také při úklidu některých částí areálu. Protože se tentokrát jednalo výhradně o dívky, není třeba zdůrazňovat, že daleko největšímu zájmu se těšil přímý kontakt s roztomilými miminy. Dost těžko se chápe, že jde o mimina odložená...

---------------------------- ((( - :  : - ))) ----------------------------