ZÁPLAVY V ČECHÁCH

srpen 2002

---------------------------------------------------------------------------------------------------

HISTORIE ADRY VALMEZ

část jednatřicátá

„ Co bude ADRA dělat v souvislosti se záplavami v Čechách? Pošlu vám pár otázek, vy mi na ně odpovíte a celé to pak vyjde v příštím vydání našeho týdeníku“, telefonuje nám pan Patkoš z Našeho Valašska. Ať už se vám chce nebo ne, na takové nakopnutí samotného šéfredaktora regionálního plátku nejde dost dobře nereagovat.

Takže, rychle na radnici! V kanceláři starosty je neobyčejně živo. Přítomný místostarosta, tiskový mluvčí i šéfka rádia Apollo se ptají přesně na totéž jako před chvílí pan Patkoš. Od zástupců radnice se nám hned dostává pár informací a několik tipů. Máme se pokusit o spolupráci s Červeným křížem, který už má v kasárnách ke sběru věcných darů vyhrazenu velkou místnost. Jsme rovněž nasměrováni na místní Ochránce přírody. Ti zase míní odjet do Čech čistit zaplavené studny.

Zatímco červenokřižácký okresní náčelník jakoukoliv spolupráci s jakousi Adrou povýšeně odmítá, Milan Orálek, známý ochranářský aktivista, ji naopak vítá. Během dvaceti minut je domluveno, že v jejich kanceláři bude sběrna darů materiálních a hned naproti, v prodejně Albertu, sběrna darů finančních. Jednání se zástupci zmíněného obchodu ohledně umístění plastové pokladničky je velice vstřícné. Stejně pohodové je i zařízení právních nezbytností, jako zapečetění kasičky a účast zástupce Města při jejím umístění v Albertu.

Tiskový mluvčí úřadu, pan Josef Beneš spontánně zajišťuje bezplatnou výrobu propagačních plakátů, Štěpán Hurta vytištění letáků a paní Emilie Smrčkové jejich pohotové rozmnožení. Díky některým dětem z jejich početné rodiny, jakož i adrákům právě pracujícím na jejich novém objektu, stejně jako mnoha dalším nadšencům, je základními informacemi kolem sbírek seznámena většina občanů Valašského Meziříčí. Svou roli při propagaci samozřejmě hraje i rádio Apolo a televize Beskyd. Tedy média, která jsou už tradičně u všeho, co se kolem Adry právě odehrává.

Během příštích tří dnů je pokladnička ze tří čtvrtin naplněná. Se zástupkyní Města, paní Janou Rosákovou dochází k jejímu úřednímu rozpečetění a sčítání obsahu. Od pátku do pondělí se nasbíralo 19 360 Kč. Mimo jiné i šest tisícikorun! Za čtyři dny následuje další výběr, a k našemu překvapení je cílová částka ještě vyšší! Kasa ukrývá rovných 27 400 korun. Tentokrát je tisícovek dokonce jedenáct!! O deset dnů později je v pokladničce 15 400 Kč (čtyři tisícovky) a při závěrečném výlovu v polovině října, 9 300,- ( tři tisícikoruny).Výsledná částka tak činí celkem 71 460 Kč!

Neméně zajímavé je také dění kolem sběru darů věcných, který se vším všudy zajišťují akční Ochránci přírody. Služby jejich dobrovolníků věrně kopírují prodejní dobu vedlejšího Albertu. Lidé tu ve velkém kupují čistící a desinfekční prostředky a často je hned na nákupním vozíku přivážejí do kanceláře ČSOP. Dary se, pochopitelně, přebírají proti podpisu. Ochránci rovněž evidují zájemce o praktickou výpomoc přímo v zaplavených oblastech. Darované věci se průběžně odvážejí do vyplavených obcí v povodí Lužnice, především do značně poškozené Majdaleny. Této vesnici Město uvolnilo půl milionu a kromě Ochránců přírody tu pomáhají také meziříčští hasiči a později i městští strážníci.

Poměrně často zvonící telefon prozrazuje, že neteční nezůstávají ani obyčejní občané. Ptají se zpravidla na číslo konta či možnost brigády, někdy také nabízejí nejrůznější materiální dary. Mezi jinými i nábytek, v jednom případě dokonce vybavení celého dětského pokoje včetně zánovního koberce. Mezi těmito ušlechtilými ochotníky vyniká jistá paní jménem Dita. Jenom co se, ověšena nejrůznějšími k darování určenými věcmi ocitne v ochranářské kanceláři, hned se iniciativně pouští do malování velkého propagačního plakátu. Brzy nato všechny šokuje tím, že donese hromádku nádherných, čerstvě upečených perníkových srdíček. Putují jako sladký valašský pozdrav do zmiňované jihočeské Majdaleny. Později se prostřednictvím Milana Orálka ozývá i krajan ze zámoří. Má už nachystaný kontejner nového ošacení a slibuje uhradit i také náklady spojené s dopravou.

Začátkem září, kdy opadla voda i zájem médií a většiny dobrovolníků, dáváme dohromady devítičlennou skupinu valašských nadšenců. Nastartujeme dvě osobní auta a na doporučení adráckých koordinátorů uháníme do oblasti nedávného litoměřického jezera. Voda už sice teče obvyklým korytem, důsledky jejího nedávného řádění jsou však více než patrné. Třeba převrácené rekreační chaty, které sem dopluly i s veškerým vnitřním vybavením.

Ubytování nacházíme, podobně jako stovky dobrovolníků před námi, ve vnitřních prostorách svérázné modlitebny litoměřických adventistů. Někteří brigádníci spí na polstrovaných lavicích , někteří na zemi, jiní si ustýlají bod hvězdnatou noční oblohou. Jistým problémem je pouze časté vyzvánění zvonů z blízkého velkého katolického kostela. Bráchové z této ohrádky nám však noční zvukomalebné probouzení vynahrazují možností bezplatného sprchování v internátu pro nadšené studenty jejich římského bohosloví. Ti z nás, kteří nacházejí ubytování ve dřevěných chatkách v nedalekém Úštěku, mohou naproti tomu v noci naslouchat nanejvýš štěkotu psů, kvákání žab, případně houkání ukrytých sov.

Akce začíná společným ranním srocením před zmíněnou modlitebnou. S nádherným výhledem na část historického centra nasloucháme informacím a dobře míněným radám, které se nesou z úst zdejšího kazatele a nyní i koordinátora dobrovolníků, sympatického Jiřího Tomáška. Na jeho pozitivním profilu má pravděpodobně zásluhu i zákonná manželka Gabriela, pocházející z bezprostředního okolí našeho valašského regionu. Po nezbytné pracovní poradě se přesouváme do blízkých Křešic. Tam se údajně řádění vodního živlu podepsalo úplně nejvíc.

Rozprskneme se po dědině a nasáváme první dojmy. „ Voda stoupala tak rychle, že jsme jen tak tak stačili utéct zadním vchodem“, svěřuje se nám starší pán, jehož dům stojí v místě, kde voda vystoupala až do čtyřmetrové výšky. „ Nebyli jsme pojištěni a nezbylo nám vůbec nic“, vypráví zase důchodce, smutně postávající v poničeném, totálně prázdném dřevěném baráku v dělnické čtvrti Bronx. Jenda Petrovič mu předává několikatisícovou částku od svého kolegy z práce. Je předem jasné, že ani desetinásobek jeho zoufalou situaci nevyřeší.

Jednotlivé domy tu navštěvují také členové tak zvaného Psychosociálního týmu české Adry. Mapují situaci a především duševní stav postižených. Narušená psychika po prožitém stresu může být ještě vážnějším problémem než narušené zdivo.

Prakticky celá valašská pospolitost se však zaměřuje na vyloženě manuální práce. Jsme rozhozeni po dvojicích či trojicích do nejvíce zasažených objektů. Hlavní činností je především otloukání omítek. Někde sbíječkou, ale většinou ručně. Zednická kladívka klepou od rána až do večera. Někteří domorodci se přidávají k nám, jiní jen postávají či posedávají. Číší z nich apatie, beznaděj, lítost nad nečekanou ztrátou majetku. Jedni to zapíjejí pivem, jiní i něčím výživnějším. Někdo celou dobu mlčí a hledí do neznáma, jiný si ulevuje tím, že se vybrečí či vypovídá.

Litoměřické adráky je třeba až do nebe vychválit. Nejen za skvělou organizaci, ale i za náramně chutné večeře. Na střídačku je připravovaly jednotlivé rodiny zdejšího křesťanského společenství. Nezapomenutelnými zůstanou i závěrečné chvíle strávené u sálajícího ohně či lehký podvečerní výšlap nad Litoměřice. Labe odtud vypadá romanticky a naprosto neškodně. Těch pár dnů, které jsme strávili mezi těmi, co přišli o všechno, nám ale bude připomínat, co rozdováděná tekutina bez barvy a zápachu může dokázat.

Vracíme se na náš Dálný Východ a popovodňové adrování nekončí. Suterén modlitebny na meziříčské Hřbitovní ulici se postupně plní darovaným nábytkem, zachovalými koberci a dalšími použitelnými věcmi. Skříňovým nákladním mercedesem je pak do Čech odváží sám velký záplavový náčelník Vítězslav Vurst. Tento pozdrav z Valašska snad na chvíli poslouží těm, kterým stoletá voda vybavení jejich bytů nenávratně zničila. Jakkoli byla katastrofa krutá, potvrdila nejméně jednu stále opakovanou pravdu. Že i vyloženě negativní události mohou na povrch vynést něco cenného. V tomto případě nemalý nával lidské solidarity.