ADRASVATBY ´03
HISTORIE ADRY
VALMEZ
část sedmatřicátá
Ono to nejsou
adrasvatby v pravém slova smyslu, ale obě se Adry tak či onak dotýkají.
Podívejme se tedy na ně trochu zblízka.
------------------------------------------------------------
SVATBA PETRY A
MATĚJE
aneb
NAOZAJ NEZVYČAJNY
SOBÁŠ
Ten, do poznal malou a milou Slovenku Petru Boháčikovou z
Vrútek, nedokázal ji nemít rád. Ani trochu se nedivíme o něco většímu Slovákovi
Matěji Režnému z téhož města, že si ji vybral za svoji životní partnerku. Coby
zástupci české Adry, k níž Petra poslední době přilnula, jsme tam nemohli
chybět. Třetího dne pátého měsíce, jsme proto ve složení Slávek Vurst, Emilie
Smrčková, Ellen Tomancová a moje maličkost vyrazili k východu.
3. května roku 2003 se tedy Petra s Matějem postavili na
startovní čáru. Navzdory nastupujícímu měsíci lásky onoho dne pod svahy Malé
Fatry pršelo, foukalo a byla docela slušná zima. Zatímco se venku „ženili
čerti“, v prostém interiéru evangelického kostela se konala katolická svatba. A
ne ledajaká! Jenom co nevěsta, pracovnice pražské Adry a budoucí doktorka
ekonomie vstoupila do naplněného ztichlého sálu, bez jakéhokoliv patosu
zvolala: „Joj, vás tu je!“
Přestože se svatební obřad odvíjel podle zaběhlé liturgie,
nepůsobil strojeně. Mladý kněz byl všem srozumitelný a jeho projev působil
hluboce lidsky. Poté, co si ti dva řekli své „ano“ a snesli bezpočet stisků
rukou, nadešel čas přesunu k místu svatební hostiny. Horská chata nebyla
daleko, ale pořádně vysoko. Zatímco početné hosty měla nahoru přepravit
přistavená vétřieska, na nevěstu čekala opentlená, k sezení připravená krosna.
Ženich Maťo se vzdal předpisového svatebního odění, navlekl
sportovní červené trenýrky, nahodil na hřbet přenosnou sedačku a na ni nechal
vysadit svoji vyparáděnou nevěstu. Díky pokračujícímu deštíku ji někdo ještě
přizdobil křiklavě žlutou pláštěnkou a mohlo se vyrazit!
Cesta nejprve jen mírně stoupala horním koncem vesnice.
Domorodci zvědavě vykukovali z oken a nevěděli, co si o hlavních aktérech
probíhající svatby myslet. Spolu s Ellen a Emilkou jsme odmítli přesun na korbě
náklaďáku a originální přemístění nevěsty od kostela k hostině pozorovali v
přímém přenosu.
Sotva se hrbolatá cesta ponořila do lesa, začalo stoupání.
Jakkoli jsme čekali, že bude ženich funět jako lokomotiva a odpočívat na každém
pařezu, opak byl pravdou. Pádil se svým rozkošným nákladem nahoru tak rychle,
že jsme mu stačili jen s největším vypětím sil. K vysvětlení došlo až poté, co
jsme se dověděli, že je aktivním závodníkem v triatlonu.
Finále osmisetmetrového převýšení si nezadalo s jakýmkoliv
chodeckým závodem. Maťo za zvuků vyhrávající folklorní kapely vyběhl mezi
rozjařené svatební hosty, kteří postávali před chatou, pomohl Petře z krosny
dolů a okamžitě se oba pustili do rozvášněného tanečního roje. O nějaké
znatelné únavě nemohla být ani řeč!
Aby měli novomanželé své budoucí soužití řádně pojištěné,
stěžejní část obřadu si ještě zopakovali pod otevřenou klenbou vesmíru.
Neformální požehnání uprostřed probouzející se fatranské přírody nabídlo tu
nejlepší možnou svatební kulisu. Stalo se to ve chvíli, kdy začaly mraky
ustupovat a z jejich okrajů nesměle vykukovalo zlaté májové sluníčko A tak vám,
Peťo a Maťo, přejeme, aby svítilo a hřálo po celou dobu vašeho společného putování
životem!
(-: Ellen, Emilie, Slávek a spol :-)
---------------------------------------------------------
SVATBA ELEN A ROBERTA
Zatímco na svatbě Petry a Matěje neměla Adra vůbec žádný
podíl, v případě Elenky a Roberta je tomu přesně naopak. Prazačátek musíme
hledat na samém prahu milénia. Díky doporučení Aleny Rusové tenkrát vyšel v
církevním časopisu Advent krátký článek, avizují pořádání tradiční Adrarallye.
Maminka od Elen, známá jesenická adračka, si jej všimla, a láskyplně nařídila
své svobodné dceři, ať se této bláznivé akce zúčastní. Ale s podmínkou, že si
dá pozor na jistého Tomance, který má všemu údajně velet a na něhož si pamatuje
z dob svého bujného mládí. Jedná se prý o individuum, které si vysloužilo pověst
největšího mládežnického potřeštěnce na celé Moravě. Poslušná dceruška,
nezvyklá odmlouvání, tedy dala na maminčinu radu, v červenci Léta Páně 2000
přicestovala i s bicyklem na místo startu v šumavském Vimperku, no a tam
narazila na objekt svých panenských snů, svobodného mládence Roberta.
Podrobnější informace o navázání vzájemného vztahu přináší níže přiložené zrýmované pojednání,
které mělo svoji premiéru na jejich společné svatbě.
Stalo se tak v pátek 23. září roku 2003, hodinu před polednem. Před jesenický evangelický kostel najednou šílenou rychlostí přidrkotala celá smečka rozdováděných trabantů, z nichž se vzápětí do usedajícího modrého dýmu vypotáceli novomanželé včetně celé široké rodiny. Po obvyklém obřadu v uvedeném svatostánku se karavana v podobném stylu přesunula z města na čerstvý vzduch, do společnosti právě se opékajícího berana. Zatímco jeho tkáně nabíraly čím dál zlatavější barvu, ve vedlejší stodole došlo k „páteční chvilce poezie“, prostřednictvím které se svatební hosté dopodrobna seznámili s počátkem historie jejich namlouvání.
Takže, tady je ona tklivá, hluboká, dokonale pravdivá báseň.
Dříve než se v tichu ponoříme do jejich vzletných slov, dopřejme si malé
seznámení s postavami, které v ní vystupují:
Elen Moskalová (nyní Kimlerová),
vysokoškolsky vzdělaná nevěsta z Jeseníků, povedené dítě maminky a tatínka
Moskalových
Robert Kimler (stále Kimler), ženich z
Hranic, rodinná přezdívka Kozlík, málomluvný obchodník s papírem. Koníčky -
paraglading, horolezectví, pobyt v přírodě
Otec – Jindřich Kimler, táta ženicha, pekař
ve výslužbě, kolportér disidentských samizdatů, milovník masa a úhlavní
nepřítel vegetariánů
Máti – paní Moskalová, maminka nevěsty.
Výjimečně hodná učitelka hudby a vášnivá čtenářka časopisů, regionální
zástupkyně jesenické Adry
Šéf toho všeho – František Tomanec,
nevýrazný chřadnoucí dědek kdesi z Valašska
Strýc Přecechtěl – strýček nevěsty, velmi
úspěšný podnikatel, majitel stavebnin
Doktor Kubík – primář z Lázní Jeseník, na
slovo vzatý odborník, vážený občan města
Pavel Galle – distributor přírodních
léčebných prostředků pro ženy, nadprůměrně nadaný obchodník
Áda – Adéla Vaňková, rozená Tomancová,
rozšafná Valaška, dokonale ovládající svoji valašskou mateřštinu
Péťa – Petr Kimler, bratr ženicha, horlivý
vyznavač západních hodnot, plynně hovořící rádobypražským nářečím
Magda – Magdaléna Koudelková, rozená
Kimlerová, sestra ženicha, žijící toho času na Šumavě
Máří – Marie Vavříková, dnes už zesnulá
propagátorka vegetariánství
BALADA O ELENCE A
ROBERTOVI
aneb
CO SE VŠECHNO UDÁLO NEŽ TO VLASTNĚ ZAČALO
(-: bylo, nebylo :-)
V Hranicích až při
hranici - V ulici Pod nemocnicí
Měli synky dva dceru –
V králíkárně u Kimlerů
Magda s Petrem roha
vzali – Doma zbyl je Kozlík malý
Rád měl buchty, také
zelí – Dívky mu moc nevoněly
Na rozdíl od svého
táty – Nespisoval samizdaty
Zato slézal hory,
skály – Zkoumal lety ptáků v dáli
Pozděj´ otec řek´: „Je
třeba – Dokud čerstvý jsi jak chleba
Ať tě klofne nějaká –
Jinak ti dám padáka!“
Tak měl padák, čistou
hlavu - Létal k ségře na Šumavu
Říkával: „V tom lesním
ráji – Baby aspoň pokoj dají!“
V Jeseníkách, pod
horama – Žila byla krásná panna
Chlubila se štíhlým
tělem – A svým strýčkem Přecechtělem
Když už trochu rozum
brala – Maminka jí povídala:
„Měla by ses, holka,
vdáti – Dřív, než začneš rozum bráti
Nejlíp získáš přízeň
hochů – Když jsi chytrá jen tak trochu
Přezrálým zbude jen k
málu – Seschlých intelektuálů
Těžko zvedneš číši
lásky – Když se začnou dělat vrásky
Křivky laně když
vystřídá – Obvyklá celulitida
Měla jsem to, holka, v
plánu – Že ti koupím k svátku pannu
Místo panny, která mrká
– Dám ti kolo, co má cvrka
V lenošení omezí tě –
Nepropadneš obezitě
Naskytne se větší
šance – Lovit vetché zazobance“
Máti drahá duše zralá
– Tisk veškerý skupovala
Nechtěla nic více
znáti – Než rubriky s inzeráty
Rozvedení, cudní
vdovci – Študáci, pasáci ovcí
romantici, sešlí
psanci – Ale žádní zazobanci!
Časem tolik novin měli
– Že s tím barák vytápěli
Výsledek byl víc než
skromný – Žádný stařec na úrovni
Otrávená máti zcela –
Už s tím se vším praštit chtěla
Pro klid duše Advent
vzala – Adrastránky pročítala
Stálo tam, že pro ty,
kteří – Bicyklům své tělo svěří
Nabízí se podnik
skvělý – Dobrodružná Adrarally
„ Hej, Elenko, moje
kotě – To je akce přímo pro tě
Nemusíš být doma sama
– Na písku či s panenkama
Jízdní kolo, milé dítě
– Jaksepatří posílí tě
V ocel svaly chudé
skuje – Sedací část zmasíruje
Zaslechla jsem ale
kdesi – co mě štve a přímo děsí
že prý šéf je toho
všeho – Z Meziříčí Valašského
Ještě dřív než jsem se
vdala – Občas jsem ho vídávala
Řádil jako stádo kobyl
– Uhlazené strýčky zlobil
Jak tak vidím, lidé
zlatí – Puberta s ním stále mlátí
Dávný poděs tedy velí
– Akci zvané Adrarally!“
Elenka to s vervou
vzala – Třífázově trénovala
Jedla šrot, ovesné
vločky – sojčí maso, kaši z čočky
Pod lékařským dohledem
– Zápasila s Pradědem
Třikrát kolmo tam a
zpátky – K radosti své drahé matky
Kolportéři na tu túru
– Dali jí literaturu
z Adventu od Pražáků –
Dvacet kilo ležáků
Ono bylo totiž nutné –
Na zátěž vzít něco hutné
jakkoliv se kolu příčí
– Balík spisů na nosiči
Strýc Přecechtěl dělal
cestou – Doprovod se svojí Destou
Na paletě duše známá –
Doktor Kubík se stopkama
Kontakt měl na její
strýce – V Bengálsku a v Americe
Aby duch a hlavně tělo
– Náhodou moc netrpělo
Pilulkami cpal ji
stále – Šaman z Vrbna, Pavel Galle
Po známosti vše se
dálo – Sdružení to dotovalo
Špičkovou když formu
měla – Cyklistická hvězda Ela
Z náměstí za řevu davů
– Odjížděla na Šumavu
Ve Vimperku na nádraží
– Vzala kolo své pod paži
Hrdě, jako matka pluku
– Mířila na místo scuku
Náhle někdo na ni
volá: - „Hej, cérko od teho kola
Nejsi náhodú tá nová –
Z Jeseníka Moskalova?
To je faň, nebudu sama
– Pekliť sa tam s ogarama
Ukrutně su temu ráda –
Tož, tak, menuju sa Áda.“
„Já jsem Péťa vod
Kimlerů – Bejt sám, hele, tak tě beru
Mám však bráchu nejmladšího
– Nechceš, takle, klofnout si ho?“
„To teda ne!“, říká
Ela - „Byla by to doma mela!
Máti chce mít zetě
svého – přeukrutně bohatého!
Moskalův rod známý
bude – Zanedlouho skoro všude
Nevezmu si ani za nic
– Zelenáče kdesi z Hranic!“
„ Počkej, děvče, nebal
sítě – Kimlerův rod překvapí tě
Otce, taky dědu mýho –
Znaj´ z řemesla farářskýho
Podle jména a blond
vlasů – Árijskou my máme rasu
A že nejme přeubozí –
Německé nás vozy vozí!“
„Gdybych byla jak ty
mladá“ - Přidala se k tomu Áda
„Na mú dušu bych ho
chtěla – Hlúpych řečí nenadělá!
Néni slizký, néni
hrubý – Vlasy držá mu, aj zuby
Ani gdyž je mravná
kosa – Nekape mu sopeľ z nosa
Pracháč bude v práci
novéj – Perspektyvní, papírovéj
Toaleťák, tajak chleba
– Teho bude pořáď třeba!“
„To je pravda,“ Elen
na to – Toaleťák, věc nad zlato!
Tuny jej lid, který tu
je – Na potřebu spotřebuje
WéCé papír v každém
čase – Jistě dobře prodává se
To je bomba, to mi
píchne – Hoch, který si k němu čichne!“
„Budeš hvězda!“, Petr
říká - „Budeš „in“jak Amerika
Voháklá jak z TéVé
Nova – lady WéCé papírová!“
To už skoro v centru
byli – V bytě Magdy zazvonili
Robert, vida děvče
smělé – Šel se ukrýt do postele
„Moc průbojný, pravda,
není – Ale to se brzo změní
Nedám se, jdu na to
znova – Jako že jsem Moskalova!
Do polévky, radím
vřele – Dejte hodně petržele
Vzpruží ho to, ven
vyláká – Jistá afrodiziaka!“
Magda kilo natě vzala
– S celerem to pomíchala
„Kozlíku, nic nečiň
zlého – Dám ti cosi zeleného!“
Robert řek: „No, to je
krása – Že mě necpeš kusem masa!
Zdravá strava, je mi
líto – Odjakživa chybí mi to!
Táta od dob jisté Máří
– boxuje se s vegetáři
Aby čelil jejich slovu
– Rval nás masem dnes a znovu!“
Vrh se na nať Robin
hladný – Neb měl důvod víc než pádný
Řádil celý rozechvělý
– Jako kozel v petrželi
Zbaštil to a hned se
schoval – Aby v klidu přežvýkoval
Avšak během půlhodiny
– Přišel zpátky, celý jiný
Říká: „Po tom jídle
zle je – Srdce se mi nějak chvěje
Svět je kolem jaksi
milý – Jsem trochu jak přiopilý
A k té nové, která tu
je – Cosi mě furt přitahuje
Co se stalo? To je
síla! - Úplně se proměnila!
Hebká je jak vánek
letní – Víc, než papír toaletní
Rozkoší jsem tolik
zalit – Že ji do něj začnu balit!
Vznáším se jak hejno
ptáků – Výš, než kdysi na padáku
Zdá se, že jsem našel
cestu – K životnímu Everestu!“
------------------------------------------------------
Dál to šlo, jak už to
chodí - Když dvě srdce omarodí
Kéž tepou na stejné
vlně – Rytmicky a smysluplně!
Žádné komentáře:
Okomentovat