Řeči z cesty

NIKOTIN T(o)UR

pochod veselých krav

Valmez – Hovězí

červen 2003

-----------------------------------------------------

HISTORIE ADRY VALMEZ

část čtyřiatřicátá

Sedmý roční recesního pochodu tentokrát připadl na osmého šestý Léta Páně 2003. Jeho podobu předurčil námět zodpovědné vedoucí projektu Zdravé město při Městském úřadu, Ing Zuzany Adamcové. Nenapadlo ji nic absurdnějšího než spojit Světový den bez tabáku, připadající na poslední májový den, s našim tradičním „kravím“ výšlapem .

První přišla na řadu nestorka pochodu, červenobílá dojnice, celoročně ustájená v místním Muzeu strašidel. Projektantu a realizátoru jejich tělesných funkcí, panu Štěpánu Hurtovi, bylo zadáno, aby při solidně zvládnuté schopnosti dojit naučil ono nevinné zvíře také kouřit. Štěpán to pojal po svém – postavil jí komín! Žádná kráva prý není tak pitomá, aby tabákové svinstvo vůbec dala do huby, a už vůbec by ji nenapadla taková kravina, aby jeho čmoudem plnila své plicní sklípky

Naproti tomu mladým sokolíkům byla tato logika vcelku ukradená. Ve svých laboratořích vyvinuli speciální kraví cigaretu schopnou v krátkých intervalech vypouštět oblaka namodralého dýmu. A tak se naší milé sudokopytnici kouřilo jak od huby, tak od ocasu. Navíc současně zásobovala vděčné žíznivce obvyklými čtyřmi druhy nápojů ze svého růžového vemene.

U sokolovny na Sokolské se onoho slunečného rána sešlo okolo stračeny asi osmdesát lidí. Každý se mohl zapojit do nějaké předstartovní kraviny, tentokrát zaměřené na propagaci kouření. Podmínkou ovšem byl společenský oděv. Absolventi „Těžké cesty kuřáka“ museli zdolat vytyčenou překážkovou dráhu, třímajíce při tom v rukou obrovskou maketu cigarety. Podobnou atrapou se jiní trefovali do popelnice při disciplíně „Hod do popelníku“.

„Skok přes žváro“ byl název další soutěže spočívající v přeskočení laťky, kterou opět tvořila velká napodobenina cigarety. Někteří zase šplhali po provazovém žebříku, jiní házeli opeřencem do koše, další si dláždili cestu bílými obručemi. To všechno s kulisou country hudby v podání skupiny Náhoda.

Jediným přistiženým kuřákem byla už zmíněná stračena. Patrně díky tomu, že veškerá vyvěšená hesla k tomuto ušlechtilému návyku přímo vybízela. Tady je několik z nich: „Kouření je dobrý mrav! Děkujeme! Václav Graf“ (Jmenovaný občan je majitelem místní Pohřební služby) „Kuřácký klub čeká nové členy. Nabízíme tyto fakultativní výlety: Onkologie Motol a Krematorium Zlín. Naši členové: Klement Gottwald, Miloš Zeman, Lokomotivní depo, Spolana Neratovice a další“ -- „Zvýšeným kouřením za snížení početního stavu důchodců! Děkuje Správa důchodového zabezpečení, oddělení regulace úmrtnosti“ – „Vykupujeme plicní dehet! DEZA – Dehtové závody Valmez“ – atd., atd…

Součástí startovního areálu byla také výstava fotografií hovězího dobytka, půjčovna společenských oděvů, stánek s názvem Adrahadra a výdejna cestovních pasů. Start se pochopitelně nemohl obejít bez vybírání startovného. Tak jako vždycky, i tentokrát byla výše sumy dána předpokládaným počtem ušlapaných kilometrů. Celkový výtěžek převýšil 2 200 Kč. Částka byla později předána rodině Hegerových, kterým v nedaleké Zašové vyhořel celý dům.

Je pochopitelné, že na startovní čáře nechyběli ani zástupci Sedmé velmoci. Dagmar Církvová s televizním štábem, Josef Beneš se zápisníkem, zástupci Zlínských novin, Našeho Valašska, Mladé fronty a možná ještě někteří další. Média se ostatně podobných adráckých akcí pravidelně účastnila už nejméně sedm minulých let, a ať už se to komu líbí nebo nelíbí, bez nich se žádná pořádná humanitární aktivita dělat nedá.

Kolem deváté hodiny vyrazilo 67 přihlášených účastníků přes městské centrum na Štěpánov a potom do příkrého kopce na Velkou Lhotu. Sotvaže tu narazili na nefalšované krávy, už zase prudce klesali k přehradě na Bystřičce. Nikoliv k bohapustému polehávání na jejich březích, ale k cíli první etapy, který se nacházel v její nejzadnější části. Tady je už s napětím očekávala nejen milovaná dojná kráva, která sem přicestovala na přívěsném vozíku, ale i pasová kontrola otiskující do příslušných kolonek nezbytná kulatá razítka. A také lehké občerstvení, které ochotně servírovali rodiče stračeny, Štěpán Hurta a ředitelka meziříčské knihovny, Alena Lukášová. Simona Kimlerová účastníky obšťastňovala tanečními kreacemi a její choť Petr působil v roli manekýna propagujícího nezpochybnitelné pozitivní účinky veškerého kouření.

Druhá etapa opět zamířila do kopce. Stoupala nejen cesta, ale i venkovní teplota. Kolem poledne už dosáhla tropických hodnot. Ještě že se u pěšiny mířící k Santovu objevily plantáže osvěžujících lesních jahod! K vychutnávání malebnosti okolní valašské krajiny však došlo jen u málokoho. Smysl pro krásu byl tentokrát přehlušen snahou o přežití! Ta byla naštěstí silnější než kruté vedro, takže nakonec přežili všichni.

Kdo však málem nepřežil, byl majitel horské chaty na Cábu. Když zaregistroval v blízkosti svého výčepu nekalou konkurenci v podobě dojné krávy, zdálo se, že chytil nákazu od některé její šílené kolegyně. Zakázal nejen dojení krávě, ale i veřejné obveselování okolosedících hostů přítomnou skupinou Náhoda. Marná sláva, kapitalismus je krutý a konkurenční boj neúprosný. Mezipřistání mezi druhou a třetí etapou tak dostalo velice nemilý poliček. Budiž připomenuto, že při úplně stejném zastavení na tomto místě v uplynulém roce, bylo všechno úplně naopak. Kapela hrála na plné pecky, stračena vesele dojila a personál chaty i přítomní hosté byli navýsost spokojeni. Něco se změnilo k horšímu, patrně samotný velebný pan majitel…

Trpká pachuť Cábu naštěstí neměla dlouhého trvání. Louky plné modrých květů a bílých kopretin, daleké výhledy do kraje lesů a pasek a také vidina blížícího se cíle byly, navzdory neustávajícímu šílenému horku, více než vítaným dopingem. Velice milé bylo rovněž krátké zastavení v soukromé farmě u Sivků, kde byly opět k vidění pravé valašské dojnice.

Dál už to šlo se všemi jenom z kopce. Je sice pravda, že „šestý“ vlak na Hovězí stihla jen pětice nejzdatnějších, důležité je, že celou 33 km dlouhou trať ušlo 36 zúčastněných. A dva z nich, pánové Baďura a Gajdůšek si blouděním nelehkou trasu ještě o dobrých 10 km nedobrovolně prodloužili. Právem jim byl v cíli udělen hrdý titul největších smolařů, doplněný tradičním adráckým tričkem. Stejným suvenýrem byla obdařena také nejstarší účastnice pochodu, nadprůměrně svěží penzistka Věra Komendová. Naproti tomu nejmladším borcem, který hrdinně doklopýtal do cíle, byl devítiletý Smrčkovic chovanec, Tomášek Schovanec.

Dobytí cíle v Hovězí muselo být okořeněno nefalšovanou hovězí příchutí. V tomto případě se jednalo o přímo výtečný guláš. Pochod veselých krav Nikotin T(o)ur tak byl završen více než důstojnou tečkou. Cílová skupina spokojeně znavených se tak mohla podvečerním motoráčkem přesunout k domácímu léčení mírných úpalů, natažených šlach a více než početných puchýřů. A naše věrná stračena zase mezi své kamarády do Muzea valašských strašidel.