SMRČKIÁDA ´03

HISTORIE ADRY VALMEZ

část šestatřicátá

A je to tu znova! Třetí ročník populární Smrčkiády bude kromě tuzemských adráků opět hostit dobrovolníky ze zahraničí. Tentokrát nejen z Holandska či Belgie, ale poprvé i ze slunné Itálie. Celkem se jich během tří týdnů vystřídá čtyřiadvacet. Na programu je výpomoc při dokončování domu na Hranické ulici, aktivity v Domově důchodců, v Kojeneckém ústavu a poprvé i v takřka hotovém hospicu.

Náčelníkem mezinárodního společenství se opět stává nenahraditelný Marek Wagner. Začíná se ručním výkopem hlubokého příkopu pro uložení přípojky vody. Není to žádná legrace, protože celková délka sahá k 64 metrům. Sviští tu krompáče i lopaty a do okolí se nese nejen obligátní čeština, ale i rodný jazyk Holanďanů, Belgičanů i snědých Taliánů. Konverzace se pochopitelně neobejde ani bez univerzální angličtiny, případně němčiny.

Zmiňovaní Italové slunce dvakrát nepotřebují, a tak operují ve tmavých sklepních prostorech. Tady je třeba snížit podlahu, takže nezbývá než odtud vynést stovky kbelíků hlíny, zbytků betonu a dalšího nepořádku.

Osvědčenou základnou, kde se spí, jí, klábosí i prozpěvuje je i tento rok církevní budova místních adventistů. Pravidelně sem ve volném čase dojíždí mladý pastor Alan Chlebek a častým, velice vítaným hostem je i generální náčelnice projektu Pod křídly, Emilie Smrčková. Její vyprávění nikdy nenudí, naopak její životní moudra všecky brigádníky pokaždé velice zaujmou. Podobně jako Alanovy cestovatelské vzpomínky, především na jeho milované Turecko.

Zcela zvláštní kapitolou je však Dan Bureš. Jeden ze společných večerů je zasvěcen právě jemu. Má totiž o čem vyprávět. Jako příslušník vojsk UNPROFOR sloužil během balkánské války v Chorvatsku a podle jeho slov to někdy bylo až příliš napínavé. Není bez zajímavosti, že právě meziříčská Adrabrigáda jej dala dohromady s jeho pozdější manželkou Evou. Její otec, Jenda Lauterbach, se naproti tomu řadil mezi nejlegendárnější řidiče kamionů, kteří s nasazením vlastního života vozili humanitárku nejen do obklíčeného bosenského Sarajeva, ale i do čečenského Grozného či do válčící Abcházie.

Jak už bylo naznačeno, ani tento rok nebylo možno vynechat Domov Důchodců v Podlesí. Sem kromě jiných dojíždí například Lidka Bílková, Silvie Slavíková a především stálice těchto akcí, jednadvacetiletá Jiřina Bobková, která s sebou tentokrát přibírá i svého přítele Pavla Prchala. Se seniory si adráci povídají nebo jim jenom tak naslouchají.. Občas je třeba vyvezou i na čerstvý vzduch. A podle pozdějšího písemného vyznání s některými zažijí také spoustu legrace.

Dochází i na oblíbený Kojencký ústav. Pokračuje se především v nátěrech drátěného plotu kolem celého areálu. Hodnota této práce je ve finále odhadnuta na 27 tisíc českých korun.

Nelze zapomenout ani na krátkou výpomoc při závěrečném úklidu v právě dokončovaném hospicu Citadela. Tato aktivita je součástí širší spolupráce Diakonie a Adry, která zatím ještě zdaleka nekončí.

Adrabrigáda je sice hlavně o práci, ale nabízí i jiné dimenze. Například Angelikque Claes, dvaadvacetiletá studentka geografie z Nizozemí podotýká:“ Musím říct, že to bylo fantastické a společná práce byla bezva. Mám skvělé svaly na svých pažích a budu je pyšně doma ukazovat!“

Belgická kolegyně, Lotte van Boxem, osmnáctiletá studentka dějin umění, zase říká: „ Chtěla jsem něco víc než jen prázdniny na pláži...Češi jsou velmi vřelí a přátelští lidé, vše bylo dobře zorganizováno - ubytování, zázemí, strava...Vezu si s sebou hřejivé vzpomínky...Bylo to krásné místo v téhle zemi, ve které jsem chvíli žila.“

Ralf van Beeuren, devatenáctiletý student politických a sociálních věd z téže země poznamenává: „ Očekával jsem chudou komunitu s malým vybavením a omezenými zdroji, tak mi to bylo řečeno v Belgii. Našel jsem jen nepatrné rozdíly oproti tomu, jaké je to doma. Byl jsem velmi potěšen...Vím , že mě tato zkušenost velmi změnila. Poznal jsem velkou rodinu, skvělé lidi, pomohlo mi to utřídit si hodnoty. Za tohle vám budu velmi vděčný a vzpomínky budu uchovávat ve svém srdci.“

Odezvy tuzemských adráků jsou velice podobné. Opět si nikdo na nic podstatného nestěžuje. Je také příjemné, přečíst si názory tak či onak obdarovaných. Sečteno a podtrženo, i letošní Smrčkiáda měla smysl. Mimo jiné i proto, že se během tří týdnů odvedla práce v hodnotě čtyř set tisíc českých korun. Takže, milí dobrovolníci, díky, díky, díky !!!

------------------------------------------------------------