LILIPUT MARCH
2007
- pochod ptačí chřipky -
Lidečko – Lačnov - Lhotsko – Liptál
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HISTORIE ADRY VALMEZ
část sedmapadesátá
Už podruhé v řadě se tradiční recesní pochod valašské Adry odchýlil od krav ke ptactvu. 10. června L.P. 2007se u lidečských Čertových skal srocuje asi padesátka budoucích pochodníků. Mohou si vybrat jedenácti, dvaadvaceti, případně třiatřicetikilometrovou trasu. Jejich cíle vždy budou končit v lokalitě začínající písmenem L.
Poslední registrační povinností je otisk. Nikoliv palce, ale nohy. U drtivé většiny přítomných se do pasu otiskuje vzor podrážky, tedy to, co se během pochodu bude vyrývat do terénu.
Klasické předstartovní soutěžní disciplíny, nebo-li ptákoviny, bude tentokrát představovat jediná soutěž. Je jí volba královny krásy. Vyhraje ta dáma, která kostýmem, pohyby, případně vzkřeky co nejvíce napodobí domácí ptactvo. Suverénní vítězkou se stává Jana Surovčíková z Jablůnky, která se od tohoto dne může pyšnit hrdým titulem Miss slepice.
Za slunečného počasí se poté pochodníci noří do stinných
lesů. Podle informačních tabulí by v nich mělo žít rozličné zvířectvo,
občas dokonce divoké i šelmy. Fáma o aktuální ptačí chřipce je patrně zahnala
do nor či jiných úkrytů, takže žádného významnějšího živočicha cestou
nepotkáváme.
Krajina se otevírá a přicházíme do katastru obce Lačnov, konkrétně na někdejší Vařákovy paseky. Ty tady byly až do samého konce Druhé světové, ale pár partyzánských kiksů způsobilo, že lehly popelem. Nacisté navíc v hodině dvanácté stačili zavraždit většinu jejich obyvatel. Pohledná paseka tedy dodnes dýchá smutkem a zádumčivou nostalgií.
Karavana, jíž jsme nedílnou součástí, po krátkém relaxu zvedá kotvy a pohodovým hřebenem Vizovických vrchů pokračuje k západu. Později zabočíme doprava a nenáročným klesáním se přiblížíme na dosah další lokality s počátečním písmenem L, tedy do Lhotska.
Na řadu přichází nejen zasloužený oddech, ale i slibované
občerstvení. To musí pochopitelně nějak korespondovat s názvem akce. Vedle
Františkem Králíkem darovaných chlebů, to budou především drůbeží paštiky. Tiše
doufáme, že se stále skloňovanou ptačí chřipkou ještě nestačily nakazit.
Vyrážíme k Vizovicím. Nebe zakrývají šedé mraky, ze
kterých padají nejen proudy vody, ale i docela velké kroupy. Průtrž trvá
necelou půlhodinu a každý z účastníků ji přežívá, kde se dá. Poté sice na
chvíli vysvitne sluníčko, ale jeho svit zase vystřídá nekompromisní padání
vláhy. Ten, kdo si přibalil deštník, vyhrává. Ti, co ho nemají, a těch je
většina, mají smůlu. Ti i oni ale musí svorně zápasit s blátivým terénem,
který vydrží málem až do samotného cíle. Poslední kilometry už jsou naštěstí ve
znamení modré oblohy a červených jahod, takže, konec dobrý, všecko dobré!
Jsme tedy v Liptále, i když jen na jeho hranici. V chatě na Syrákově voní slibovaný kuřecí vývar. Většina z jedenácti nejstatečnějších, která ho dobyla, už jej má v tuto chvíli dávno v sobě. Nepsaným vítězem v rychlosti přesunu se stává nezdolný rožnovský reprezentant Dalibor Pimek, který na místě stepuje už bezmála hodinu. Adrácké tričko však dostává nejmladší účastník, čtrnáctiletý Jiří Vaněk, nejstarší Bohuslav Fryštacký, jemuž je pětašedesát a především nejzuboženější Oldřich Both, který podle vlastních slov poslední etapu proklouzal a na zdolání třiatřicetikilometrové trasy potřeboval rovných jedenáct hodin.
Nakonec dochází i na sčítání startovného. To činí něco kolem
dvou tisícovek korun. Bude věnováno na nákup materiálu určeného
k zušlechtění prostor meziříčského Kojeneckého ústavu. O to se postarají
dobrovolníci v rámci chystané prázdninové Adrabrigády.













Žádné komentáře:
Okomentovat