VELIKONOČNÍ SBÍRKA

2007

---------------------------------------------------

HISTORIE ADRY VALMEZ

část šestapadesátá

 

Velikonoční sbírka Léta Páně 2007 se koná v polovině dubna pod patronací maskota v podobě hlemýždě. Patrně proto, že část výtěžku poputuje k lidem, kteří na rozdíl od zmíněného plže, nemají žádné přístřeší. První třetina vybraných peněz zamíří na humanitární a druhá na rozvojové projekty ve světě. Ta poslední zůstane ve valašském regionu a poslouží především seniorům, ohroženým dětem a zdravotně postiženým spoluobčanům.

Během dvou dnů se do terénu vydá přibližně 120 dobrovolníků ze dvou základních a šesti středních škol, které tradičně doplní i akční výsadek hbitých sokolíků. Budou se pohybovat nejen v katastru Valašského Meziříčí, ale také na Vsetíně, v Zubří a v Rožnově pod Radhoštěm. Centrem veškerého dění se i tentokrát stává meziříčská radnice, která na oba dny zdarma propůjčuje jeden ze zasedacích sálů a kromě toho uvolňuje i dvě profesionální pracovnice. Jako obvykle se jedná o Janu Rosákovou a Marii Haluzovou.

V úterý 17. března 2007 se v uvedené místnosti shromažďuje první várka dobrovolníků. Kromě dobrých rad a zapečetěných pokladniček vyfasují také zásobu drobných upomínkových předmětů, které nebudou prodávat, ala nabízet dárcům jako malou upomínku. Podobně je tomu také ve Vsetíně a v Rožnově. Odtud si někteří studenti odskočí i do sousedního Zubří.

Takže, hurá do ulic! Kalendář ukazuje duben a počasí je typicky aprílové. Chvíli prší a hned nato zase svítí sluníčko. Podobné je to i oslovovanými lidmi. Někteří se mračí, někteří nadávají, ale většina ochotně přispívá. Především ti, kteří mají hlouběji do kapsy. Namachrované zazobané podnikatele s kufříky nemá ani cenu oslovovat. V drtivé většině se chovají povýšeně a dobrovolníky s pokladničkami evidentně pohrdají.

 

Je potěšitelné, že kromě starších lidí a maminek s dětmi se mezi ochotné dárce řadí i velice mladí lidé. Nejen půvabné dívky, ale velice často i spanilí mládenci. Svůdným výběrčím v zářivých tričkách Adry prostě nedokážou odmítnout.

V okresním městě neoperuje jen velice agilní skupina jisté Aničky Mynářové, ale i deportovaná úderka z Valašského Meziříčí. Nepříliš početná vsetínská skupina se skutečně činí, protože jako celek nakonec představuje nejlepší poměrný výsledek.

Díky Petru Chárovi, tradičně úspěšnému vymahači všeho možného, se do akce nepřímo zapojují i obchodníci či výrobci všelijakého pečiva. Dobrovolníci tak mají možnost se kdykoliv uchýlit na základnu, tam doplnit kalorie a získat chuť do dalšího vybírání.

 

Tak jako vždycky, i tentokrát někteří studenti zaznamenávají reakce lidí na oslovení. Jak už bylo naznačeno, jsou velice pestrá. Tady jsou některé postřehy z ulic: „Jasně, super!“ A dali stokorunu. „Nemám peníze!“, řekla paní a zamířila do obchodu. „Dám vám, až mi každá dáte pusu!“ „To je, jako bych házel do automatu a nic nevyhrával“, tvrdil dobře vyhlížející borec. Jedna paní, která neměla drobné, si dokonce odešla do obchodu rozměnit a poté přispěla…

Po skončení každého dne jsou pokladničky úředně odpečetěny a dochází na sčítání. Pochopitelně, pod bedlivým dozorem zplnomocněných zaměstnankyň Městského úřadu. Výsledná částka ze čtyř valašských měst je překvapivá. Během dvou dnů štědří lidé darovali celkem 101 834 Kč. 

((((((((((((((((((((-: adra :-))))))))))))))))))))