ZNOVU V JIHOČESKU
Prošmejdím potmě polovinu
Třeboňska, poruším několik zákazů vjezdů do lesa až skončím na návsi uprostřed
Staňkova. S báglem na zádech a sotva blikající svítilnou na čele vyrážím
k temnému fleku naznačujícímu, že by tam mohl být les. Nemýlil jsem se!
Ale stačí několik nejistých kroků, abych zjistil, že se jedná o les rostoucí
v bažinách. Vodní postele jsou sice v kursu, já ale vytrvale
preferuji suchou variantu. Přes pastviny proto pochoduji k dalšímu shluku stromoví. Čelovka už dohasla, pohyb v neviditelnu je
náročný. Vzrostlé smrky ani malé
potůčky, které se mi staví do cesty, nemám šanci předem identifikovat. Konečně
narazím na rovný plácek chráněný malou terénní vlnou. Stavím stan a zapaluji
vatru. Vychutnávám si výdobytků české svobody. Do spacáku zalézám až dlouho po
půlnoci. Ráno zjišťuji, že jsem tábořil na široké, slušně vyšlapané lesní
pěšině.
Máme tu další sobotu. Znovu se
vlády ujímá slunce a vítr od jihu. Volím tutovku a po několika dnech jsem opět
u tyrkysové pískovny za Suchdolem. Kam se na ni hrabou Rakušáci i se všemi
jejich “See“? Kde jinde si může člověk jen tak lehnout do písku, žvýkat stéblo
trávy a přes větve voňavých borovic pozorovat plující oblaka a poletující
ptáky? Kde jinde má možnost bezplatného osvěžení v průzračné vodě? Kde
jiné mu ryby „zobou“ skoro z ruky? Přenádherná sobota. Pane Bože, díky! I
za naši „ukrajinskou“ Pavlinku, co to tady pro nás objevila.
Večerní zprávy z autorádia
avizují prudkou změnu počasí. Zítra už má v Čechách pršet, na Moravě o
něco později. Je rozhodnuto. Kolem desáté startuji k východu. Málokde a
málokdy se tak parádně cestuje jako Jižními Čechami ze soboty na neděli. Jih Moravy je obdobný. Na
stodvacetikilometrové trase potkávám kolem deseti patnácti vozidel. Jediným
vytrvalým souputníkem je měsíc v úplňku.
Žádné komentáře:
Okomentovat